Huráááááááááááá, huráááááááááá­áááááááá!
Huráááááááááá­ááááááááááááá­ááááááááááá!

Jak již první „věta“ napovídá, úspěšně jsem složil zkoušku ze statistiky, které jsem se bál od té doby, co jsem na vysoké škole. Totiž já a statistika jsme nebyli kamarádi ani na střední. Permutace a kombinace, to by ještě šlo, ale jak po mně někdo chce spočítat pravděpodobnost, že na kostce padne šestka, tak jde do úzkých a pohybuji se na tenkém ledě. I když zrovna tohle už jsem si nastudoval a je to jedna šestina!

Kamarádka navíc říká, že statistika je nehorázná lež:

Když bych s ní prý seděl u stolu a na stole pečené kuře a ona by ho snědla celé, tak jsme v průměru snědli oba půlku kuřete! A vy si to pak přečtete v novinách jako fakt. A aby toho nebylo málo, tak s bulvárním titulkem

Skandál: Běhali s nožem po dvorku a snědli svého souseda!

A s takovým přesvědčením se pak mám na něco takového učit? A navíc kamarádka sní celé kuře jen tak na posezení a vám zbude jen umaštěný talíř a slina na tričku, zatímco ona se mile usměje a navrhne, jestli zaplatíme, přičemž kouká na mojí peněženku.

No ale co mi na konec zbylo, je to povinnost k úspěšnému dokončení studia, takže není co řešit. Naučil jsem se, co jsem mohl. Dokonce i mnoho věcí pochopil, ale i tak se dost bál, že to dopadne velmi bledě.

Na naší škole je zkouška ze statistiky rozdělena na dvě části – na písemnou a ústní. Když projdete písemným sítem, tak vás vyzkouší přednášející. Vzhledem k tomu, že některé příklady jsou dost složité, používají se statistické programy. Ale dostanete i pár teoretických otázek, aby to nevypadalo, že jste složili zkoušku z používání počítače.

S obavami jsem ale v pondělí přesto dorazil do počítačové učebny a usedl k počítači. Za chvíli jsem za sebou slyšel panické nářky slečen a hrozivě vypadající výkřiky chlapců, že nefunguje SAS. To je totiž statistický program, ve kterém se učíme. Škodolibě jsem se pousmál, protože já používám úplně jiný, deset let starý program, ve kterém se učilo dříve. Rád bych jen upřesnil, že deset let na vysoké škole zatím nejsem. Prodlužuji, pravda, ale až tak ne!

Po chvilce zběsilého klikání jeden kluk zjistil, že SAS měl licenci do pátku, a proto si ho můžete jen zapnout, zamávat mu, ale nic si v něm nevypočítáte.

Za nedlouho na to přišel usměvavý, mladý a pozitivně naladěný člověk, který nesl zadání písemných prací. Budu mu říkat třeba pan Inženýr Polívka…mňam…dal bych si, kuřecí…

…o 20 minut později…

Hmm, ta byla dobrá! Zpět k příběhu.

Dívka s velkým dekoltem zvedla ruku a řekla mu, že nejde SAS. Jeho výraz se rázem změnil. Popadl telefon a někam odběhl. Kluci sedící za mnou navrhli, že bychom toho mohli využít a podívat se na písemky. Ale nikdo z nás nebyl takový hrdina, aby to udělal. Navíc by to asi stejně moc už nepomohlo. Pan Polívka…ne, už jsem najedený docela dost, fakt ne, nedám si, díky, mami.

Pan Polívka se za chvíli vrátil a po několika dalších telefonech řekl, že v tuhle chvíli s tím stejně nic neuděláme. Chvilku byl zmatek, ale nakonec jsme se všichni dohodli, že příklady, které by byly početně složitější, tak nemusíme počítat, ale stačí je teoreticky rozepsat. Čas se nám zkrátil o dvacet minut, ale podle Polívky se to prý vykompenzuje tím, že nemusíme používat počítač.

Nevykompenzovalo. Nestihl jsem všechno, ale nebyl jsem sám, což pro mě byla alespoň trochu útěcha. Navíc nemohu všechno shazovat na čas. Je pravda, že jsem i sám dost zazmatkoval a udělal několik chyb. Po uplynutí času na písemku jsme odevzdali naše výplody a dozvěděli jsme se, kdy jde kdo na ústní zkoušení.

Na mě vyšlo úterý od 18:00. Takhle pozdě jsem ještě na zkoušku nešel. Přemýšlel jsem, jestli se na to ještě v úterý koukat a víc zblbnout, a nebo ne. Nakonec jsem se podíval jen na věci, o kterých jsem věděl, že jsem asi měl špatně. A kolem páté vyrazil do školy.

Nebyl jsem tam sám. Bylo nás tam asi pět a ještě další tři dívky, které k mému zkoušejícímu šly na konzultace, neboť zkoušel v konzultačních hodinách. První na řadu šla dívka, která o sobě tvrdila, že je úplně dutá a že si jde pro čtyřku. Vešla dovnitř a vrátila se se čtyřkou. Po ní šla dívka, která netvrdila nic, ale věřil jsem, že to má. Když se otevřely dveře a vyšla s úsměvem na tváři, bylo jasné, že jsem se nemýlil. Zbývalo jen mužské osazenstvo. Nechal jsem ještě jít jednoho kluka, který vypadal, že toho ví o statistice opravdu hodně. V porovnání se mnou mi přišel jako polobůh. Byl tam dlouho. Všichni jsme přemýšleli, jestli ho tam dusí. Asi za patnáct minut vyšel ven a řekl nám, že má za jedna. Prý mohl rovnou odejít se trojkou, ale chtěl si to vylepšit, což se mu povedlo. Přál jsem mu to, bylo vidět, že je šťastný.

No ale to už jsem byl na řadě já. Vstoupil jsem a pozdravil. Profesor také pozdravil a nabídl mi židli. Řekl jsem, že děkuji, že nemám hlad, ale že bych si na ní sedl. Pan profesor se mezitím podíval na mou škrabopisně vyhlížející práci a pronesl:

„No, to tedy byla dost bída, pane Rychetský. Teorie Vám dopadla docela se slušným výsledkem, ale ty příklady, to už tak pěkně nevypadá.“

Řekl jsem mu, že si toho jsem vědom, že jsem udělal dost zmatků, ale že si o tom můžeme případně povyprávět. On na to, že o písemce se bavit nebudeme, že jsme si jistě už všechno řekli přede dveřmi s ostatními studenty a že si můžeme povyprávět o podobných příkladech, které by s tím mohli souviset. S těmi dveřmi měl pravdu, zajímalo by mě, jak na to po dvaceti letech praxe takhle z čista jasna přišel!

Nicméně jsme se tedy do toho dali. Musím říci, že jsem měl tentokrát kliku. Byl dost tolerantní, když jsem nevěděl správný název. Stačilo mu to i vysvětlit vlastními slovy. Na mnoho podrobností se mne neptal, spíš chtěl zjistit, jestli mám nějaký takový obecný přehled o věcech, na které se ptá, a co bych kdy použil. To jsem věděl.

„No tak já Vám tu trojku teda dám,“ Řekl po chvíli.

Uf, to se mi ale ulevilo. Slušně jsem mu poděkoval, a když mi zapsal známku do indexu, podal jsem mu ruku a rozloučili jsme se. Juchůůůůůůůůů, mám to za sebou!

Nečekal jsem na zbytek lidí, co šel po mně, ale myslím si, že to zvládli také. Takže hurá na další obávanou zkoušku. Předtím to však asi lehce oslavím, například večeří pro dva, kde hlavní chod bude celé kuře.

Popularity: 5%

Sdílet