A je to tu, Má úplně první recenze v životě. Jsem celý nervózní a trochu napjatý, jak to asi dopadne. Ale věřím, že se recenze čajoven stanou oblíbeným artiklem tohoto blogu a že spolu, milí čtenáři, vybereme čajovny a půjdeme je zdrbnout třeba i společně!

Čajovna v zámku mi přijde jako bezvadný nápad. Představte si, že jdete chodbou vyzdobenou malbami a najednou ucítíte lahodnou vůni čaje. Je menší, ale o to zajímavější. Po chvilce očichávání objevíte nenápadnou odbočku a v ní několik spíše běžných kavárních stolků. Hned vedle je pak vchod do menšího salonku s příjemnou paní, která vás pozdraví a bude se o vás v průběhu posezení starat. To je taky jediný personál, který jsem zde viděl. Nicméně si myslím, že více lidí by tam ani nebylo potřeba. V salonku byl ještě malý stoleček, ale já už pokukoval do vedlejších dveří, kde je poslední, a dle mého názoru nejhezčí, místnost čajovny vyzdobená v japonském stylu. Několik přízemních stolků s polštářky a japonskými motivy po stěnách podkreslují již tak vkusnou a nenucenou atmosféru zdejších obou výstav. Návštěvník tak výstavu může zakončit jako příjemný bombónek na závěr.
Náladu vám zpříjemní uklidňující hudba z reprobeden, které do interiéru moc nepasovaly, ale to je drobný detail. Výběr čajů není až tak veliký, potěší nás dvě stránky čajů z Číny, Japonska a Indie, ale je možné si dát i nápoje příbuzné.
Obsluha (ta jedna paní) byla příjemná, klidná a na čaj jsme nemuseli
příliš dlouho čekat. Dostali jsme jej v malých orientálních
konvičkách s táckem, takže i zde jsem rád, že byl styl dodržen.
Já si dal Pu-Erh a kamarádce, která na čajíky moc není, jsem vybral
jasmín, který jí nechutnal, protože na čajíky moc není.
Ale byla statečná. V čajovně jsme strávili zhruba dvě
hodiny příjemným povídáním a nakonec zaplatily cenu, která se ve
srovnání s ostatními čajovnami nijak neliší. Můžete si zde dát
čaje v rozmezí cca 30 – 90 Kč.
Protože jsem byl příjemně překvapen a ukolébán celkovou atmosférou, ani jsem si nevšiml, zda se zde dají koupit čaje, keramika či jiné drobnosti. Nicméně informační stránky uvádějí, že ano.
Pokud bych měl své dojmy shrnout, musím říci, že jsem byl velmi spokojen. Zbraslav je zajímavým místem na výlet, opředené bohatou historií. Zdejší zámek nabízí kromě prohlídek s průvodcem stálou výstavu asijského umění dovršenou čajovým zákoutím, kde bude spokojen běžný návštěvník, který si chce na chvíli odpočinout od stresu, tak i mírně náročnější čajař. Rozhodně je zasazení čajovny originálním zpestřením. Čajovna je sice malá, za to klidná a svou výzdobou skromně nenucená. Otevírací doba je jen od středy do neděle, dobrá zpráva však je, že není třeba vstupenky do zámku ani na výstavu. Mé celkové hodnocení jsou 4 hvězdičky z pěti, protože vím, že jistě existují lepší čajovny, ale je to jedna z těch, do které se rád vrátím, nebo ji budu doporučovat jako netradiční zpestření. Určitě se na Zbraslav zajeďte podívat, nejen kvůli čajovně!
Sečteno podtrženo
Další informace / web: http://www.ngprague.cz/cz/60/sekce/cajovna/
Popularity: 19%
Ahojky, moc hezká recenze:-)
Na Zbraslavi jsem ještě nebyla- tak mám aspoň inspiraci.
Neměla jsem moc čas to číst, tak jsem to jenom proběhla očima… nenapsal jsi, kde přesně tu čajovnu hledat! Nejsem Pražanda, tak ani nevím, kde je Zbraslav. Jak se tam dostat?
Díky. Na přiložených stránkách čajovny je i sekce dopravní spojení. Nebo i zde: http://www.ngprague.cz/cz/61/sekce/dopravni-spojeni/
Filipe,
měl bych připomínku ke struktuře recenze – aby nevzikla mýlka: nemyslím to nijak kriticky a už vůbec ne osobně, jen jako dobře míněnou radu. Jak jistě víš, recenze je literární útvar, jehož cílem je informovat a pobavit. Snad tě to neraní, když si dovolím prohlásit, že nic z toho se ti nepovedlo. Doporučil bych ti rozdělit text do několika částí – v prvním odstavci je potřeba začít se zhodnocením prvního dojmu při vstupu do čajovny – umístění, vzhled, vůně, zvuková kulisa. Následuje zhodnocení atmosféry u stolu (čistota, úprava…), profesionality obsluhy a skladby menu. Další část můžeš pro pobavení čtenářů vycpat případnými úšklebky nad hrubkami v nápojovém lístku, nelogičností čajového repertoáru, nevhodnou hudbou v místnosti a podobně – prostě troška kritiky. Následně už přichází na řadu zhodnocení čaje – způsob servírování, pár slov o samotném čaji a případně projevit trochu těch odborných znalostí problematiky. Závěrem zhodnotit poměr cena/kvalita, a verdikt, zda doporučit nebo ne.
Tak se trochu snaž, Filipe, proboha. Vždyť ti sem chodí tolik čtenářů, tak ať to má nějakou fazónu.
Tvůj tým ctitelů. /www.freefoto.cz/
PS: Na svůj web tě ani zvát nebudu, ačkoliv by to bylo asi v rámci dobrých vztahů slušné. Není to přece potřeba. Vím totiž, že jsi tam takříkajíc pečenej-vařenej. Tak ulepené klávesnici zdar.
Tenhle člověk mne dokáže vždycky pobavit.
Ať už jako Lumír
Drahocenný nebo jako Ukulele.
Jen mě mrzí, že nevystoupí pod svou skutečnou identitou. Vždyť je to
člověk jistě úspěšný a světaznalý! Už podle rukopisu. 