Zdejší zábavně laděná vystoupení nejsou pravděpodobně plánovaná, nečekejme tedy hudební pondělky či taneční úterky, skoro by se dalo říci, že se jedná o nahodilé akce, kdo ví. Tak jako tak se jedná o mimořádný počin místního zastupitelstva. Občané mohou být rádi, že se o ně politická honorace tak dobře stará.

Na co se tedy člověk může těšit? Standardně zde potkáváme hudebníky všech žánrů. Kytarista nám zazpívá české i zahraniční zálesácké písně, po večerech můžeme zaslechnout africké rytmy bubnů a v největší přepravní špičce je už od eskalátoru slyšet klasická hudbu houslisty – zřejmě sólista Státní opery Praha. Na své si tedy přijdou skutečně všichni. To ovšem není zcela vše.

Zvětšit mapu

Prohlédněte si okolí metra v Google Street View

Každé odpoledne se můžeme těšit na autorské čtení ze Strážné věže, po ránu pak potěší kolegové se svým časopisem „Probuďte se!“ Jdete z práce pozdě a nestihli jste nakoupit na večeři? Nezoufejte! Vedle konkurenčního drahého supermarketu se ve vestibulu najde místo i pro lahůdkáře, jehož čerstvé výběrové salámy, jitrničky a sýry lákají svou omamnou vůní i obyvatele sousedního Ládví. Ještě že jeho krámek stojí naproti zapáchajícím toaletám, které jako jediné tuto kulturu trochu kazí.

Kromě těchto relativně stálých zpestření můžeme občas přispět i na charitu, zakoupit si květiny, které již svázané drží paní postaršího věku, a někdy, zvláště v brzkých ranních hodinách, zaslechneme romantickou kakofonii místního sboru vousatých mužů, kteří velmi zdařile předstírají bezdomovce (kdyby to totiž byli bezdomovci praví, jistě by se nestrpěl zápach a špína u kašny s vodou). Podle ověřených informací se ale jedná o pracovníky blízkého Kastrálního úřadu, čímž by se i vysvětlovaly jejich občasné zvláštní hlasové transpozice.

Taková je dnes moderní kultura Kobylis a buďme za ni rádi. Vždyť v dnešní uspěchané době člověk kolikrát nemá ani čas zajít na koncert či si přečíst kvalitní knížku. Kobylisy si to uvědomují a dokonce vycházejí vstříc i mladým. Na své kulturní akce lákají například v síti Foursquare – geolokační službě umožňující sbírat body a sdílet s uživateli postřehy ze zajímavých míst.

Je tedy vidět, že se Kobylisy ubírají správným směrem a nic neponechají náhodě. Snad se podobných událostí dočkáme i na jiných zastávkách.

Představte si, že by jste jednoho dne zasadili semínko keře vysoko v horách, kam sotva člověk vstoupí, a bez jakéhokoliv doufání, že jednou rostlina vyroste, by po několika letech pár lístků této nijak člověkem opečovávané květeny spadlo do vašeho hrnce s vodou a odstartoval by se tak neuvěřitelný proces, který navždy změní život každého na této planetě. Je to vůbec možné? Možná si řeknete, že nikoliv. Možná si ale po přečtení dalších řádků uvědomíte, že už se to stalo.

Ať už jsou první zprávy pravdivé nebo nepravdivé, tak jako tak je tato rostlina zvaná thea sinensis s námi snad téměř 4000 let. Vyrostla kdesi v Číně a legenda praví, že císař Šen-nung, který kvůli hygienickým důvodům pil jen převařenou vodu, jednoho dne odpočíval pod divokým čajovníkem, když tu poryv větru utrhl několik lístků, které spadly do jeho kotlíku. Voda se zabarvila a omamná vůně vyvedla císaře z odpočinku. Ten neodolal a ochutnal. S údivem pak zjistil, že má tekutina osvěžující a povzbuzující chuť. Tak jako tak se ale čaj začal pít v Číně a doznal velké obliby.

Jak je vůbec možné, že si čaj získal naší přízeň? Proč o něm tvrdím, že má osobnost? Ať už to víme a nebo ne, čaj sehrál obrovskou roli v historii světa. Pokusím se vám to nastínit. Vezměme si na příklad Japonsko. To jako první nejspíše objevilo čínský nápoj, když semena přivezl mnich Saičó, který strávil dva roky studia v Číně. Mnichům pomáhal při zklidnění a meditaci a zanedlouho se pil i v císařském paláci. Politické vztahy se však v 9. – 11. stoletím mezi Čínou a Japonskem zhoršovaly a čaj padl na japonském trůnu v nemilost. Myslím si, že kdyby šlo jen o obyčejnou tekutinu, pili by jej dál. Ale věděli, že čaj je něco, čeho si Číňané váží, že ztělesňuje jisté prvky kultury. O století později se vztahy zase uklidnily a z Číny se opět vraceli lidé s čajem. Japonci přebrali i zvyk popíjet práškový čaj a dodnes na něm vystavili celou filozofii, čajový obřad čanoju. V obřadu jsou přitom obsaženy japonské ideály a kdo jej pochopí, pochopí možná i Japonce.

Jak to bylo s Evropou? Mořeplavci objevující nové kontinenty a země také zavítali do Číny, kde postupem času ovládli trh. Až roku 1610 přivezli Holanďané do Evropy malý vzorek čaje. Protože se jednalo o exotické zboží, bylo určeno jen a pouze aristokracii a královské rodině z rodu Oranžů. Zajímavé je, že se Orange, název města v Provenci, spojilo pravděpodobně s čínským slovem pro „bílý kopec“ (pa-ko, zkomolením pekoe) a jeho výsledek dodnes vidíme na nálepkách čajů – Orange Pekoe – jedno z označení kvality, o kterém si budeme vyprávět zase někdy jindy.

Protože se čaj v Evropě usadil díky svým osvěžujícím účinkům, začal se dovážet více a více. Rusové pro něj vysílali karavany, čítající 200 až 300 velbloudů. Byli schopni vypít až 6000 „velbloudích nákladů.“ Jeden velbloud přitom nesl 4 bedny, což čítalo cca 270 kg. Cesta však ke konečnému spotřebiteli trvala přes rok. A tak byl čaj i motivací pro dokončení transsibiřské magistrály, která dovoz velmi urychlila (je ale potřeba dodat, že se dováželo i hedvábí a porcelán).

Nejvíce si jej ale oblíbili Britové. Byli za něj ochotni utratit neuvěřitelné částky. Také platili bavlnou, ale tu záhy Čína nechtěla, a tak se dostalo do Číny neblaze známé opium. To bylo brzy nelegální, ale Britové čaj chtěli a Číňané chtěli opium, a tak se Britové díky čaji stali prvními dealery ve velkém. Nebyli ovšem jediní, nesvalujme na ně proto celou vinu. Britové díky „opiovým válkám“ začali později vyvážet čaj z Indie, odkud známe například Darjeeling. Jistě známe také zvyk „čaje o páté,“ který zavedla vévodkyně Anna z Bedfordu. Ta trpěla sklíčeností. Její chmury zahnal podvečerní čaj. Brzy si na tuto denní událost zvykla, začala zvát návštěvy a nebylo divu, že se podobné přátelské dýchánky rozšířily.

Čaj byl oblíbený i díky tomu, že obchodníkům rostly zisky. Byl to velký business. Začal se vyvážet i do amerických kolonií. Vidina peněžního mamonu zapříčinila známou Boston Tea Party v roce 1773. Britové totiž v roce 1767 schválili daňový zákon týkající se amerických kolonií. Tři pence za libru čaje měly jít na vojenské a vládní koloniální účely. Vrchol všeho byl právě v bostonském přístavu, kdy Britové poslali sedm lodí s čajem. Tak si to spočítejte. To bych opravdu platit nechtěl. I když mne to jako čajomila mrzí, nedivím se, že tenkrát veškerý náklad vyhodili do moře. Uběhlo mnoho let a dnes se ale čaj opět v Americe pije.

Takovýchto událostí bych mohl jmenovat celou řadu. Když se na to podíváme, musíme souhlasně kývnout, že čaj obrátil svět naruby. Kvůli němu se měnily vztahy mezi světy. Snad v každé rodině najdeme alespoň jeden čajový pytlík. Je to tekutina, která má vlastní kulturní kolébku – čajovnu. Na rozdíl od kaváren a pivnic přináší i jistou epochu starých časů. Tak jako samotné účinky čaje uklidňují tělo, čajovny zpomalují životní tempo (zatímco v kavárnách a hospodách si něco takového obvykle neuvědomíte – tedy pokud neležíte pod stolem sťatí jako doga). Jsem rád, že mne čaj dostal. V čaji není jen chuť, stojí za ním daleko více souvislostí a i proto ho mám velice rád. Když ho piji, jsem klidnější, když si ho vychutnávám, vím, že nepolykám jen něco tekutého, ale že si zároveň připomínám události neznámých lidí, kteří tu žili dávno před námi.

Co je čaj

Čaj je nápoj připravený z lístků čajovníku, rostlina zvaná Thea synensis rodu Camellia. Jeho listy obsahují velké množství chemických látek, taktéž aminokyseliny, karbohydráty, minerály, kefein a polyfenoly. V přírodním stavu (bez zpracování) obsahuje téměř 80% vody. Vzhledem ke složení je tedy čaj velice zdravý. Pomáhá proti únavě, na rozdíl od kávy po něm však vydržíme déle, protože ostatní chemické látky účinky rychlého působení kofeinu zpomalují.

Je známý po celém světě, ty nejlepší čaje bychom dnes hledali v Číně, odkud čaj pochází, a v Indii. Známé jsou ale i ceylonské čaje, japonské a v posledních letech i některé druhy afrických černých čajů. S oblibou ho pije více lidí než pivo.

Včera byl poslední prázdninový den. Alespoň, co se dětí týče. Mně to začne až o něco později. Nicméně jsem s dětmi držel partu a finální den prázdnin jsem prožil výletově. S kamarádkou Hankou jsme vyrazili na zámek Loučeň.

Zámek Loučeň je zhruba na polovině cesty mezi Nymburkem a Benátkami nad Jizerou. Zpřístupněn veřejnosti byl teprve nedávno a to 7.7.2007. Tyto tři magické sedmičky daly za vznik soutěži, které jsme se na zámku zúčastnili: Odpovědět na sedm otázek a získat tak jednu ze sedmi zajímavých cen. Ale kvůli tomu jsme tam nejeli. V současné době je v državě nejmenované akciové společnosti a pořádá mnoho zajímavých kulturních akcí jako jsou svatby, rauty, divadelní představení aj. Jeho historie ale sahá do dávné minulosti. Poslední šlechtický rod, který panství vlastnil, byli Turn und Taxisové (jistě znáte Taxisův příkop, který byl po nich pojmenován). Zámek jim byl ale v období po Druhé světové válce vyvlastněn a teď ho osídlili akcionáři.

Protože byl po válce v dezolátním stavu, je postupně obnovován, hlavně interiér. A tak je člověk možná zpočátku překvapen, že nevidí klasické honosné stropy. I tak má ale své kouzlo. Nicméně jeho dominantou je zahrada, kde může každý zabloudit. V současné době skýtá deset různých labyrintů nebo bludišť. Musím říci, že jsem se vyřádil. Vždy mě fascinovaly labyrinty z živého plotu a chtěl jsem nějaký pořádný navštívit. Loučeň sice nemá tak rozsáhlý labyrint, musíme také dodat, že všechny vznikly teprve před rokem, ale i tak se člověk pěkně zamotá. Nicméně se mi splnil částečně dětský sen.

Výlet se vydařil, jak sluníčkově, tak zážitky. Doporučuji každému zámek navštívit. Myslím že, ostatně jako vždy, fotogalerie bude hovořit za vše. Je to jedna z těch, kde najdete mnoho komentářů a takřka ucelený příběh, takže kdo si bude chtít prohlédnout fotky, nechť si přečte, co je pod nimi, jinak si to tak neužije. Věřím, že se vám budou líbit.

A jak jste na tom byli vy? Co vaše výlety a prázdniny? Chystáte se ještě na nějaký zářijový výlet, dokud bude hezky? Podělte se s inspirací na další zážitek?

Chci vidět fotky… | Přejít do fotogalerie… | Oficiální stránky zámku

Minulou neděli jsem zašel ven s kamarádkou Katkou. A protože jsme se neviděli asi rok a bylo hezky a měli jsme chuť si trochu protáhnout těla (ne, nebojte, není to laciná erotická povídka, jejímž čtením utrácíte 64 Kč za minutu), vyrazili jsme do Stromovky s létajícím talířem. A nebyli jsme sami, kdo tam také házel.

Když jsme si povídali, všímal jsem si, že kolem nás chodí nějak podezřele mnoho osob s létajícím talířem. Ale nevěnoval jsem tomu až takovou pozornost. Teprve po několika úderech talířem do hlavy, když jsme dostali nápad házet si dvěma frisbee zároveň a co nejrychleji s cílem uklouznout na trávě, spadnout a dostat v lepším případě záchvat smíchu, jsem si začal uvědomovat, že slyším ozvěnovité hlasy.

Mou obavu o brzký návrat do Bohnic vyvrátila Katka, protože tyto hlasy slyšela i ona. Usoudili jsme tedy, že jsme ještě relativně normální a že bychom té záhadě mohli přijít na kloub. Vydali jsme se tedy za dunivými tóny. Po několika set metrech jsme spatřili lepící páskou ohraničenou louku a kupu diváků se psy. V tu chvíli nám to bylo jasné. Ve Stromovce probíhá soutěž v tzv. dogfrisbee. Vzpomněl jsem si, že o této akci mluvili nedávno ve Snídani s Novou, ale nevěděl jsem, že to bude právě v termín našeho srazu. Docela nás to potěšilo, protože to, co jsme viděli za nedlouho, opravdu stálo za to.

Neuvěřitelné kreace psů a jejich páníčků s létajícími disky byly pastvou pro naše oči a foťák. Ještě, že jsem si ho vzal. Soutěže probíhaly celý den. My jsme přišli v pokročilé hodině, a tak už probíhal jen freestyle. Nicméně ne jen tak obyčejný – jednalo se totiž o velké finále o zajímavé ceny (hlavně pro pejsky – být hafíkem, taky bych se těšil z třiceti kilového granulovaného pokladu) a šlo hned o mistrovství ČR. Vítězem se stal Michal Roman se psem Jessee James. Soutěžila i jeho partnerka, jejíž choreografie mě zaujala asi nejvíce – její fenka například uměla vyskočit na ohnutá záda, posadit se a dát packu nahoru, přičemž něco podobného s packou dělala zároveň panička.

Na konci akce házeli odměnění létající talíře do publika, a tak jsme měli možnost si nějaký odnést domů. Bohužel mi však talíř, jak se nám pánům sem tam stane, vyklouzl, a zmocnila se ho slečna, která si už jeden chytla. Katce se chytit také nic nepodařilo. Ale i přesto jsme měli úsměv na obličeji, protože podobná akce stojí opravdu za to. Doporučuji všem, nejen těm, kteří mají rádi zvířata. A protože se nechci podělit jen textem, ale i obrazem, fotky jak z Matrixu jsou tu pro vás.

Chci vidět fotky… | Přejít do fotogalerie… | Český portál o psím sportu dogfrisbee

Jezdíte rádi na bruslích a připadá vám, že se pohybujete pořád dokolečka a je všude plno lidí? Máte rádi netradiční zážitky? Chtěli byste zkusit na bruslích něco nového? Zkuste jezdit v noci. Teď to možná vypadá jako typická reklamní nabídka, ale opak je pravdou. Včera jsem si na inlinech poprvé vyzkoušel noční bruslení a musím říci, že to bylo vynikající, ne-li luxusní.

Několik známých mi již říkalo, že to v Praze jde. Známý bruslařský okruh Ladronka, kde přes den najdete bruslařů tolik jako Vietnamců na tržnici, nabízí i noční vyžití. Okruh je totiž osvícen lampami. Původně jsem se na to chystal se svými dvěma věrnými bruslařskými druhy (doufám, že mi to prominou, mají u mě klobásku), ale pak mi napsala kamarádka, jestli nemám čas. Dlouho jsem se nerozhodoval a bez zbytečných řečí se šlo rovnou na věc. A stálo to za to.

Kdo neví, kde Ladronka je, musel by se podívat do mapy, aby zjistil, že Bílá hora je to pravé bruslařské místo. V půl desáté večer jsme se s Mončou sešli na zastávce Vypich. Odtud je to na okruh jen pár kroků. Cestou nás ještě minulo několik neúnavných bruslařů, kteří ovšem se západem slunce pomalu ale jistě dobruslili a odešli. Zbylo nás tam dohromady asi jen šest bruslařů, z toho dva zkoušeli nějaké skokanské triky, takže dráha patřila takřka celá nám. Ladronka nabízí okruh ve tvaru osmičky. V jejích zatáčkách to byla celkem legrace – tam totiž lampy nejsou, a tak jsme si museli dávat sakra pozor, abychom nezahučeli do křoví. Ale adrenalin musí být. Navíc Monika měla pro všechny případy přichystanou čelovku, kterou jsme nakonec jednou využili – zkontrolovali, že svítí, a pak jí opět zhasli a jeli instinktivně.

Když jsme asi tak okolo 23:13:47 odcházeli, ještě tam někdo jezdil. Nedivím se. Strašně rychle mi to uteklo. Dost možná i proto, že jsem fotil. Koneckonců se na fotečky můžete podívat i vy, drazí bruslaři i nebruslaři. Tak jako tak jsem byl ale nadšen a už se zase těším, až se na noční Ladronku vydám. Doporučuji všem, kdo se rádi nechají v horkých nocích ošlehat větrem a netopýry. Máte někdo podobnou zkušenost a nebo jiný tip či názor? Podělte se v diskusi!

Chci vidět fotky…
Přejít do fotogalerie

Je to sice už nějaký ten pátek, co společnost Microsoft vydala novou verzi operačního systému Windows a zároveň představila vydání kancelářského balíku Office 2007, přesto bych se v souvislosti s Office zmínil o jedné zajímavé službě, o které se moc neví. Následující článek vám napoví, jak si zdarma vyzkoušet MS Office 2007 a to zcela legálně bez instalace tohoto balíku.

Pro koho je to vhodné

Mnoho lidí v současné době používá MS Office 2003 či starší a rádi by viděli, co se změnilo v nové verzi. Současně nechtějí instalovat nějaké demoverze a nebo je jejich počítač na „dvousedmičky“ pomalý. A nebo jsou jen zvědaví. Inu, změn je poměrně dost, od nároků na hardware, přes nové funkce až po na první pohled jiný design související se změnou navigačního menu. Vyzkoušet se dá opravdu vše, nejen notoricky známé aplikace Word, Excel, Powerpoint a Outlook. Jediné, co možná může českému uživateli vadit, je fakt, že služba je v angličtině. Ale myslím si, že pro názornou ukázku to nebue až tak velká překážka.

Co musím mít na svém PC

Bohužel, jak tomu u Microsoftu bývá, ne vše vždy funguje na všech platformách a ve všech prohlížečích. Stejně tak tomu bude v našem případě. Pro rozběhnutí budeme potřebovat připojení k internetu, přičemž čím rychlejší, tím lepší – s GPRS přes mobil si moc nevystačíme. Dále pak prohlížeč Internet Explorer verze 5.5 a vyšší. A s tím souvisí i fakt, že musíte mít doma operační systém Windows. Bude to fungovat od verze 98.

Obr.1: Při použití jiného webového prohlížeče nám nebude služba fungovat

Jdeme na to

Původně byla služba dohledatelná na stránkách Microsoftu. Respektive stále je, ale odkaz vede na domovskou stránku Office online, kde službu budete hledat náročně. Nicméně já jsem si odkaz tehdy poznačil, takže není problém kliknout na následující obrázek. V případě, že prohlížíte tyto stránky z jiného prohlížeče, klikněte na obrázek pravým tlačítkem a zkopírujte odkaz (kopírovat adresu odkazu, nikoliv obrázku). Pak jej pomocí CTRL+V vložte do adresního řádku v IE a spusťte ho.

Po kliknutí na odkaz nás přivítá zpráva s oznámením, že můžeme pokračovat. Klikněte na „Launch Test Drive“ a dále se pak řiďte pokyny. Služba si vyžádá možná nainstalovat některé ActiveX prvky, Citrix plugin, který je potřeba pro rozběhnutí a je možné, že ještě něco bude chtít povolit. Hold služba je to náročná. Chvíli to bude trvat a nakonec se spustí virtuální stroj s windows XP a se speciální uvítací obrazovkou, kde si můžete vybrat přímo jakoukoliv aplikaci z nového balíku. Následně se vám otevře a vy už můžete vesele zkoušet.

Obr.2: Uvítací okno v případě, že jsme spustili službu z IE 5.5 a vyšší

Obr.3: Nabídka produktů MS Office 2007

Obr.4: MS Word 2007 – levé informační okno nám může vadit, ale klasickou maximalizací si okénko Wordu můžeme zvětšit

Pozor na reklamu

Po nějaké době na vás vyskočí poměrně velký obdélník s reklamou, který vám oznamuje, že už bylo dost zkoušení a že by pánové z Microsoftu chtěli, abyste si Office koupili. Pokud máte Internet Explorer 7, reklama půjde zavřít křížkem. Ve starších verzích se vám to nemusí podařit. Musím říci, že to je poměrně velké mínus. Nicméně i tak pořád služba funguje a dá se neomezeně dlouhou dobu používat. Pomůže i opětovné nastartování.

Obr.5: Ošklivá obtěžující reklama, fuj fuj!

Závěrem

Myslím si, že ukázat tímto způsobem, jak funguje nový software, je poměrně dobrý nápad a to v obecném smyslu. Funguje opravdu vše, nebo se to tak alespoň tváří. Například jde odeslat email z Outlooku, ale pochopitelně vám nepřijde – primární je vyzkoušet, jak se to dělá. Stejně tak kdyby fungovalo ukládání přímo na náš disk, pak bychom Office nepotřebovali kupovat. Na druhou stranu by to byla silná konkurence například vúči Google docs and Spreadsheet.

Zkušební jízda možná zklame ty, kteří doufali, že si jí spustí na linuxu, případně v jiném prohlížeči než je Internet Explorer. Na druhou stranu MS Office také nikde jinde než na Windowsech nefungují. Jsem také zvědav, jak dlouho bude služba trvat, než přestane fungovat. Na závěr se ještě můžete podívat na pár snímků.

Podívat se na zbytek fotek…

V některém z příštích článků si ukážeme trik, jak v nových Office nalézt veškeré nabídky menu, které byly v předchozí verzi. Ty byly totiž razantně předělány.

Tento rok je snad ve znamení zatmění! Zatmění Měsíce, zatmění před písemkami a zkouškami…

Podle dnešního článku na technetu bude Saturn zakryt Měsícem. Stane se to mezi 21:23 a 22:30. Úkaz přitom bude možné pozorovat přímo pouhým okem! Škoda jen, že je v Praze zataženo a bouřka. Budu si tedy muset počkat až do roku 2025.

Dnes se s vámi musím podělit o naprostou blbinu! Někomu to vtipné nepřijde, mně ano.

Víte, že existuje nejdelší, respektive nejvyšší webová stránka na světě? Měří přes osmnáct kilometrů a po jejím obsahu se můžete dokonce svézt i výtahem – to pro případ, že byste tolik neušli. Od včerejšího večera je i v češtině a to se vyplatí!

Můžete jí navštívit na adrese http://worlds-highest-website.com/cs/

Nu a to je pro dnešek vše, přátelé! Já se jdu učit angličtinu, tak pá pá!