Praha je prý stověžatá. Napadlo vás někdy, co vše může z těch věží být k vidění? Tak jasně, Praha. Ale co když bydlíte ve vysokém paneláku, který by se dal také nazvat věží? Kam až by z něj byl výhled? To se dozvíte až po reklamě!

A jsme zpět. Bohnice jsou skvělé tím, že jsou, alespoň pro teď, tak trochu na konci Prahy – tím správným směrem je vidět krásná příroda. Když jsem byl před lety v Krkonoších, říkal mi strejda na jedné vyhlídce, že při dobrém počasí je odtamtud vidět až do Prahy. A funguje to naopak? Dnes se to dozvíme. Stačí se podívat na fotky, které jsem před chvílí pořídil.

Já jen dodám, že nemusíte čekat na předpověď počasí, aniž byste zjistili, zda je v Krkonoších sníh či ne.

Chci vidět fotky…
Přejít do fotogalerie…

„No co to je? Mámo, podívej, venku sněží, to zas do rána nevydrží. Jdem spát.“

Druhého dne se táta rodiny probudil a zjistil, že to vydrželo.

Asi tak nějak to mohlo vypadat v průměrné pražské rodině v bytě 3+1. Jsem pražák a rok co rok si říkám, zda přijde pan sníh. Ten se poslední dobou tomuto městečku v centru Republiky úspěšně vyhýbá. Protože jsem letos nejel na hory a pravděpodobně to ani nestihnu, tak jsem si sněhu užil jen z televize, případně když padal večer z okna, a já si říkal něco podobného, co je uvedeno v úvodu.

Jak jsem byl ale mile překvapen, když jsem ráno vstal a se zalepenýma očima z okna viděl bílou mlhu. Zprvu jsem to přikládal ospalkám, ale jak jsem si pořádně oči „odlepil,“ zjistil jsem, že to skutečně nejsou vidiny! Že by to krom štěstí, zdraví, dlouhých let přinesli Tři králové? V Praze je konečně sníh. Včera jsem počasí neviděl, takže nevím, zda to hlásili, ale myslím, že silničáři to jistě nečekali, jako každý rok. Koneckonců o tom zpívá i Jarek Nohavica v písničce Ladovská zima. Sněhu není moc, opravdu jen několik čísel, ale i tak to stačilo na povzbuzení zimní nálady. Radostně jsem zajuchal, dal si snídani a vyrazil na menší procházku, abych tento dnes už v Praze neobvyklý jev zdokumentoval.

Vyhrabaných cestiček jen málo, nikdo přece nebude v neděli pracovat, že. I silnice se tvářily neprotaženě. Venku jsem potkal jen ty nejvěrnější příznivce sněhu – pejskaře a děti. Jedině snad tyto dvě skupiny se dokáží opravdu kdykoliv radovat ze sněhu, když napadne. Pejskař na první pohled nemusí být z bílé chumelenice paf, ale myslím si, že když pozoruje, jak jeho hafani vesele pobýhají v tom bílém nadělení, čumákem rozhrabávají sníh a Yorkshirům je vidět jen hlava, musí to pobavit. Na dětech je zase vidět široký úsměv, když se svými boby narazí do stromu, který na dítě vysype trochu té mokré krystalicky zamrzlé vody.

Jak tak nad tím uvažuji, říkám si, do které skupiny asi patřím. Pejska už nemáme a kdybych vyrazil mezi ty malé špunty se svými sáňkami, asi by koukali divně a možná by měli i doživotní trauma, že potkali takového magora. Nicméně v Bohnicích by to nikoho snad ani nepřekvapilo.

Doufám tedy, že existuje třetí skupina. Skupina lidí, co se dokáže radovat i z takové pitomosti, jako je trocha sněhu, a nedbá přitom na to, jestli bude druhý den zasekaná silnice, nemyslí na to, kolik práce ho ještě dnes čeká, ale prostě si na chvilku udělá čas, oblékne se a vyjde na chvilku ven a užije si krátký okamžik, který se už tento rok nemusí opakovat.

A sníh stále padá a padá…před chvilkou volala kamarádka, oblékám se. Už se těším, jak bude celá od sněhu!

Chci vidět trochu toho sněhu z Prahy…

Přejít do fotogalerie…

Jak jsem slíbil, v diskusi pod článkem ohledně ISS, přináším informace z mého pozorování.

Byla to legrace. Ráno jsem se v 5:00 divil, proč mi zvoní budík, když vstávám až v půl sedmé. Pak mi došlo, proč tomu tak je a pomalu jsem se slepenými víčky budík umlčel a vstal. Nebe bylo docela čisté. Oblékl jsem župan, popadl otáčivou mapku hvězdné oblohy, foťák a baterku a vydal se na balkon. Byla tam pěkná kosa! Ale pocit, že uvidím ISS mne příjemně hřál u srdce.

Když jsem byl na balkoně, tak jsem se zadíval do mapky a zkusil najít souhvězdí. Bohužel znám tak akorát Malý a Velký vůz nebo Casiopeu. Naštěstí jsem po chvilce tápání ověřil, že ISS bych z našeho balkonu vidět měl.

Měl jsem ještě pár minut čas, přesto jsem začal ISS zuřivě vyhlížet. Napětí bylo tak husté, že by se dalo krájet. Najednou jsem si všiml velkého oválného svítícího objektu. Podíval jsem se rychle do mapky, jestli tam je (to by znamenalo, že je to nějaká hvězda). Zaradoval jsem se! Nebylo to tam! Očekávání bylo ale tak silné, že jsem se nechal unést fantazií, takže jsem pak ten Měsíc už dále nepozoroval a hledal další objekty.

Na pravé straně obzoru jsem spatřil velkou svítící kouli. Ta se ovšem, stejně jako Měsíc, také nehýbala. Po prostudování mapky jsem zjistil, že je to nejspíše Antares v souhvězdí Štíra. Jenže čas průletu se již blížil, a tak jsem začal zběsile vyhledávat pohybující se neidentifikovatelné předměty. Kromě igelitových pytlíků jsem narazil na dvě letadla. Zprvu jsem si myslel, že je to ono, ale pak jsem viděl povědomé blikání, křídla a nakonec i kouřovou stopu za letadlem.

Protože je světlo rychlejší než zvuk,
tak jsem nakonec slyšel i z letadla hluk!

Kromě toho letadla letěla jiným směrem. Pomalu jsem začal propadat depresi, že ISS neuvidím. Když v tom mi nad hlavou přelétlo cosi, co jsem nemohl k ničemu přirovnat. Neblikalo to, letělo to celkem rychle, bylo to bílé, velké a kulaté a vypadla z toho vodka. Což je jasný důkaz přítomnosti ruské posádky! A tím pádem i pro mne důkaz, že to byla ISS. Čas souhlasil, směr letu také. Než jsem se nadál, viděl jsem na obzoru jen malou tečku, která postupně mizí. Stanici jsem, i přes mé veškeré antifotografické schopnosti, stihl vyfotit a vy jí můžete vidět níže na obrázku. Poněvadž je to foceno za tmy, omluvte zhoršenou kvalitu fotografie.

Poté jsem vše, co jsem si přinesl na balkon, uklidil zpět do pokoje, sundal župan a půlhodiny se snažil zahřát v posteli. Nakonec se mi to podařilo, a tak jsem ještě na chvíli usnul…dobrou noc!

Nedávno jsem tu psal o zatmění měsíce a jak to s ním nakonec dopadlo. Ti z vás, co bydlí v Praze mají teď příležitost vidět další zajímavý úkaz.

Podle článku na idnesu má nad Prahou tuto neděli, tedy 1.4.2007, přeletět vesmírná stanice ISS. Když se nad tím pozastavím, tak je to vlastně na Apríla. Takže už se vidím, jak budu stát na kopci a nebo na balkoně a vyhlížet ISS na hvězdné obloze. Apríla by také mohli využít mimozemšťané a přeletět kolem s hvězdnou lodí. A prošlo by jim to, protože někdo si pak řekne:

„No jo, to byla ISS…ale jak letěla rychle, panečku!“

Zatímco vnuk na to odpoví:

„To víš, babi, dneska máme 21. století, ten pokrok nezastavíš!“

Každopádně tak jako tak budu opět oblohu pozorovat. V článku se můžeme dále dočíst, že „ISS přeletí nad hlavami Pražanů v neděli mezi 5:09 a 5:13 SELČ. V maximální výšce nad obzorem bude zhruba v 5:10 SELČ. Právě tehdy ji půjde spatřit nejsnadněji. Jasné ranní přelety je ale možné pozorovat celý týden, trvají ovšem jen několik minut.“

Takže se nakonec opravdu možná stane, že jen něco problikne a pak to zase bude fuč. Jsem na to sám zvědavý a doufám, že nebudu sám, kdo se jukne. Samozřejmě pak budu informovat, jestli se mi podařilo UFO…totiž ISS spatřit. Tak co, kdo je z Prahy, kdo si ráno přivstane?

Dnes to vezmu velmi stručně a nepodělím se s vámi slovem, ale obrazem.
Se svými dvěma kamarádkami jsem navštívil zoologickou zahradu v Praze. Jak to tam zhruba vypadalo skrz foťák mobilního telefonu můžete vidět na mých skoro fotkách.

Chci vidět fotky z výletu…