…Evžen se pousmál, neboť už znal příčinu toho, proč čaj Jaroušovi nechutnal. A pravděpodobně by svému kamarádovi odvětil, že se důvod dozví, když si přečte náš dnešní článek."

Předchozí situace se může stát i vám. A možná se vám také stalo, že jste pili stejný čaj, ale někdo ho zkrátka připravil lépe. S přípravou kvalitního čaje souvisí jistá zkušenost a znalost konkrétního čaje. Ať už jsme ale zkušení jakkoliv, dvě kritéria bychom si při přípravě hlídat měli: Tím prvním je doba louhování a tím druhým je teplota, o které se dnes budeme bavit. V předchozím příkladě Jarouš přelil kvalitní jemný zelený čaj vroucí vodou. Tím mohl zapříčinit, že se jednotlivé látky z lístků uvolnily příliš rychle a čaj neměl odpovídající chuť ani vůni. Jak ale zvolit tu správnou teplotu?

Každý čaj specifický, informaci o teplotě nalezneme vždy na obalu. Přesto se může stát a i mě se stalo, že jsem dostal hezky zabalený čaj přímo v dóze bez dalších informací. Co potom? A když už teplotu zjistím, jak jí změřím? Pojďme si odpovědět na obě dvě otázky.

Doporučené teploty čajů

Čaj zaléváme vodou o určité teplotě na dobu potřebnou k louhování. Při této době se uvolní správný poměr látek, které dodají čaji odpovídající chuť, sílu a barvu. Při delším louhování nebo při špatné teplotě poměr není správný, a proto je možné, že vám čaj nezachutná. To byla trocha té teorie a nyní jen dodejme, že pro určité typy čajů existují ideální teploty:

• tmavé a černé čaje zaléváme vroucí teplotou, tedy okolo 95° C, spadají sem čaje jako Assam, Ceylon, Earl Grey a i některé Daarjeelingy a další
• obvyklá teplota polofermentovaných čajů, tzv. oolognů, je okolo 80 – 90° C
• čaje zelené potřebují obecně nejchladnější vodu, jejíž teplota se pohybuje od 60 do 80 °C
• ovocné a bylinné čaje vyžadují teplotu okolo 90° C.

Znovu přitom říkám, že tuto teplotu nesmíme brát jako dogma. Jedná se o doporučené teploty, které mohou vést k co nejlahodnějšímu šálku. Nicméně člověk by měl i trochu experimentovat a objevit, že každý čaj má svá specifika, své „manýry“ a s každým dalším šálkem mu přicházíme na kořínek.

Jak „uvařit“ správnou teplotu

Jak ale správnou teplotu vody nastavit? Existuje několik způsobů. Vroucí voda nám asi činit problém nebude. Existují i varné konvice, kde vyberete teplotu a ta se připraví jako třeba v kovici Catler KE 8010. Pro nižší teploty by voda měla projít varem a poté je vhodné ji nechat odstát. Pokud nemáme speciální drahé varné konvice, můžeme použít čajový teploměr. Jejich cena se pohybuje mezi 80 – 200 Kč, ale ty dražší obvykle můžete píchnout i do masa a je otázka, zda se vlastně ještě jedná o čajový teploměr.

Já jej občas používám na nižší teploty. Líbí se mi na něm mimo jiné i to, že když ho dám do konvičky, nepraskne, jako jste to možná někdo zkusili s klasickým podpažním rtuťovým, když jste se chtěli ulít ze školy. A vůbec: jak leze ta teplota nahoru, tak mi to zkrátka činí jakési vnitřní potěšení. Můžete si s ním tedy užít docela legraci.

Když jsem ho dostal, měřil jsem doma v euforii snad všecho: vodu na čaj, vodu na polívku, vodní lázeň, než jsem se šel koupat. Když se však ve dveřích objevili dva pánové v bílých pláštích, musel jsem jim slíbit, že teploměr budu používat už jen na přípravu čaje. S pány nebyla legrace, vůbec nepochopili můj pokus o vtip, změřit jim teplotu v podpaždí, protože byli oba brunátní.

Každopádně jeden z těch levnějších teploměrů můžete koupit třeba v oxalisu, zrovna ten mám já. Na zadní straně obalu je dokonce tabulka s doporučenými teplotami, což se rozhodně vyplatí.

Až si tedy koupíte čaj, jako to udělal Jarouš, nezapomeňte se podívat na teplotu a dobu louhování na obalu. Pokud tam teplota nebude, podívejte se sem a máte jasno. No a nejste-li zrovna čajoví mistři, kteří teplotu odhadnou, klidně použijte čajový teploměr. Jen pozor na to, abyste jej neprohodili s lékařským rtuťovým.

Kurz je rozdělen na deset lekcí a spouští ve přímo ve Vašem prohlížeči – je tedy nutné připojení k internetu. Výuka je interaktivní – pomocí audiovizuálního doprovodu se dozvíte mnoho souvislostí a vše si můžete vyzkoušet „klikací“ formou.

Elearningový kurz – vlevo seznam kapitol, vpravé části hlavní obrazovka s textem a úkoly

Výukový kurz je určen všem lidem, kteří se potřebují rychle dozvědět a také vyzkoušet, co vše jim Windows 7 přináší nového. Neočekávejte, že se naučíte pracovat s počítačem – k tomu jsou kurzy jiné, za které byste si už museli připlatit. A nebo si najmout mě.

Elearning na Windows 7 Vám vřele doporučuji. Snadnou formou se dozvíte novinky a zajímavosti operačního systému. Na přípravě lekcí, podkladů a textů jsem se podílel, takže pokud budou jakékoliv další dotazy, můžete využít mých zkušeností.

Chci vyzkoušet elearningový kurz a zjistit, co si na nás Filip vymyslel…

Rychlá navigace

• Pro koho je návod vhodný
• Trocha té teorie
• Verze 2003
• Verze 2007
• Úkoly k procvičování

Pro koho je návod vhodný

Možná si řeknete, že na tom nic není. Vložit čísla stránek přece dokáže každý. Nemít číslo na titulní stránce? Žádný problém! Ale co když píšete práci, kde máte více úvodních stran, na kterých nechtete mít číslo? Například na první bude název dokumentu a autor, na další poděkování, na dalších dvou obsah a teprve potom bychom chtěli číslovat. Anebo dokonce první stránky číslovat A, B, C, a zbytek jinak? Aha, dostal jsem vás? Doufám, že ne nadlouho. Pojďme se na to podívat.

Trocha té teorie

Vyjděme z našeho příkladu. První čtyři strany bychom chtěli mít neočíslované, zbytek očíslovaný. A řekněme, že třeba od čísla 5, 6, 7 a tak dále. Můžeme si to tedy představit jako dokument rozdělený na dvě části s jinými vlastnostmi. Části 1 (úvodní stránky) číslování nenastavíme, části 2 (zbylé stránky) nastavíme číslování. A právě takovéto části jdou ve wordu nastavit pomocí tzv. oddílů.

Jak na to? Nejprve musíme dokument rozdělit na oddíly. Říci, kde bude začínat jeden a kde ten další. Pak vložíme číslování stran pro daný oddíl a případně upravíme podle chuti. Protože ne každý z nás používáme stejné MS Office, máte nyní na výběr verzi 2003 (nezoufejte, starší fungují obdobně) a 2007. Nejprve tedy zjistíme naší verzi Office. A vyjděme vylučovací metodou. Pokud vaše Office nevypadají, jako na obrázku č.1, přejděte rovnou k sekci verze 2003. Jinak pokračujte k verzi 2007.

Obr.1: Vzhled MS Word 2007 (pro zvětšení klikněte na obrázek)

Verze 2003

První čtyři strany nechceme očíslovat – oddíl 1. Zbytek stránek číslovaný – oddíl 2.

1. Svislým posuvníkem nebo kolečkem myši dojedeme na stránku 4 a kurzorem klikneme za poslední znak (respektive slovo). Také bude vhodné zapnout si zobrazení netisknutelných znaků ikonou . Rovněž viz obrázek č.2.


Obr.2: Zobrazit nebo skrýt netisknutelné znaky

2. Po zobrazení netisknutelných znaků můžeme vidět například znaky ukončující odstavce (tedy entery – znak z ikony) a nebo dokonce tzv. konec stránky, který ukončuje text na stránce a přechází na stránku další. Jedná se o netisknutelné znaky a tedy, jako jakýkoliv znak, můžeme i tyto běžným způsobem smazat. To ale dělat nebudeme. Obr. 3 ukazuje, kam jsme klikli kurzorem. Rovněž nás budou zajímat informace na stavovém řádku: Vidíme, že jsme na stránce 4, odd1 říká, že stránka patří do oddílu č. 1 (protože jsme zatím oddíly nenastavovali, budou mít všechny stránky tuto informaci).



Obr.3: Netisknutelné znaky a informace ve stavovém řádku

3. Vytvoření nového oddílu dosáhneme možností z menu Vložit/Konec… (Obr. 4). Dialogové okno nabízí, který konec vložit. Zde bychom mohli vybrat již zmiňovaný konec stránky. My ale zvolíme Na stejné stránce a potvrdíme OK (Obr. 5).



Obr.4: Volba Vložit/Konec…



Obr.5: Zvolíme zalomení „Na stejné stránce“

4. Následující dva obrázky ukazují, co se změnilo ve stavovém řádku. Text nad netisknutelným znakem „Konec oddílu (průběžně)“ bude nyní patřit do oddílu 1. Text pod ním patří do oddílu 2. Můžeme se přesvědčit: Umístěme kurzor na stranu 4 a podívejme se do stavového řádku. Pak klikněme na stranu 5.

   Kromě číslování stránek bychom mohli pro různé oddíly nastavit např. ohraničení stránek, jejich orientaci (na šířku, na výšku) apod. Pokud bychom v menu Vložit/Konec… zvolili Na další stránce, vložil by se krom nových oddílu ještě také konec stránky. Mohli jsme klidně předtím konec stránky odmazat a vložit oddíly i tímto způsobem.



Obr.6: Oddíl 1 pro strany 1 – 4



Obr.7: Oddíl 2 pro strany 5 a dál

5. Předtím než vložíme čísla stránek, je nutné se podívat do zápatí a záhlaví dokumentu a drobně jej poupravit. Zavoláme volbu Zobrazit/Záhlaví a zápatí.



Obr.8: Zobrazení záhlaví a zápatí

6. Pokud se podíváme na přechod str. 4 a 5, uvidíme, že záhlaví a zápatí bylo rozděleno právě podle oddílů. Zobrazil se nám také panel nástrojů pro práci se záhlavím a zápatím. Na stranu 5 vložíme doprostřed do zápatí číslování. Klikněme na ikonku Přepnout mezi záhlavím a zápatím.



Obr.9: Rozdílné záhlaví a zápatí

7. V zápatí se dostaneme na střed stisknutím klávesy TAB.
   Čísla stránek bychom mohli vložit známou volbou z menu (Vložit/Čísla stránek…). My ale využijeme ikonky Vložit pole STRÁNKA na panelu nástrojů Záhlaví a zápatí.



Obr.10: Vkládáme čísla stránek

8. Kdo si nyní myslí, že je to hotové, ten se mýlí. Sice jsme vložili čísla stránek, ale POZOR: čísla se nevložila jen na str. 5 a dál, najdeme je také na stránkách 1 až 4. Jak je to možné? Podívejme se znovu pozorně na oblast záhlaví. Každé záhlaví a zápatí totiž navazuje na to předchozí, i když rozdělíme dokument na oddíly. To pro případ, že chcete mít např. stejné záhlaví v celém dokumentu, ale jiné zápatí apod.

   Abychom Word přesvědčili, že chceme mít opravdu i odlišné zápatí, na panelu nástrojů odklikneme ikonku Odkaz na předchozí. V tu chvíli se v oblasti zápatí zruší nápis Stejné jako minulé.



Obr.11: Zrušení předchozího nastavení zápatí

9. Otázka pro zvídavé školáky: Zmizela čísla z prvních 4 stran po našem nastavení? Pokud se přepneme na zápatí stránky 4, uvidíme, že nikoliv. To proto, že jsme sice vše nastavili, ale číslování tomu předcházelo. Jak se tedy zbavit číslování na oddílu 1? Jednoduše. Číslo na straně 4 vymažeme a vymažou se i čísla na předchozích stranách. Záhlaví a zápatí zavřeme ikonou Zavřít na panelu nástrojů.

   

   Obr.12: Vymazání čísla na str. 4

10. Ikonkou Uložit dokument uložíme a přesvědčíme se, že je vše tak, jak má být.



Obr.13: Vše je hotové, dokument uložíme

Pozorní z vás mohou namítat, že jsme mohli nejprve zobrazit záhlaví a zápatí, na straně 5 vypnout propojení na předchozí zápatí a teprve potom vložit čísla stránek . Ano, to je nejrychlejší a nejsprávnější postup. My jsme si ukázali ten složitější, abychom viděli, kde může nastat chyba. Cílem tedy bylo pochopit, proč chyba nastala a jak jí odbourat, aby se nám to už nikdy nestalo.

Poznámka na závěr: Pokud bychom chtěli nečíslovat pouze první stránku, která v dlouhých dokumentech bývá titulní, nemusíme dokument dělit na oddíly. Přes menu Vložit/Čísla stránek… bychom jen nastavili, že nechceme číslovat první stránku. Vznikne tak speciální záhlaví a zápatí pro první stránku.

Ti z vás, co si chtějí návod pořádně procvičit, mohou využít připraveného cvičení.

Chci si číslování procvičit…

Verze 2007

První čtyři strany nechceme očíslovat – oddíl 1. Zbytek stránek číslovaný – oddíl 2.

1. Svislým posuvníkem nebo kolečkem myši dojedeme na stránku 4 a kurzorem klikneme za poslední znak (respektive slovo). Také bude vhodné zapnout si zobrazení netisknutelných znaků ikonou . Rovněž viz obrázek č.2a.


Obr.2a: Zobrazit nebo skrýt netisknutelné znaky

2. Po zobrazení netisknutelných znaků můžeme vidět například znaky ukončující odstavce (tedy entery – znak z ikony) a nebo dokonce tzv. konec stránky, který ukončuje text na stránce a přechází na stránku další. Jedná se o netisknutelné znaky a tedy, jako jakýkoliv znak, můžeme i tyto běžným způsobem smazat. To ale dělat nebudeme. Obr. 3a ukazuje, kam jsme klikli kurzorem. Rovněž nás budou zajímat informace na stavovém řádku: Vidíme, že jsme na stránce 4, odd1 říká, že stránka patří do oddílu č. 1 (protože jsme zatím oddíly nenastavovali, budou mít všechny stránky tuto informaci).



Obr.3a: Netisknutelné znaky a informace ve stavovém řádku

3. Vytvoření nového oddílu dosáhneme možností z pásu karet Rozložení, volba Konce, možnost Nepřetržitě. Toto menu nám nabízí, který konec vložit. Zde bychom mohli vybrat již zmiňovaný konec stránky (volba Strana), ale dělat to nebudeme.



Obr.4a: Rozložení stránky/Konce­/Nepřetržitě

4. Následující dva obrázky ukazují, co se změnilo ve stavovém řádku. Text nad netisknutelným znakem „Konec oddílu (průběžné)“ bude nyní patřit do oddílu 1. Text pod ním patří do oddílu 2. Můžeme se přesvědčit: Umístěme kurzor na stranu 4 a podívejme se do stavového řádku. Pak klikněme na stranu 5.

   Kromě číslování stránek bychom mohli pro různé oddíly nastavit např. ohraničení stránek, jejich orientaci (na šířku, na výšku) apod. Pokud bychom na pásu karet Rozložení stránky zvolili Konce/Další stránka, vložil by se krom nových oddílu ještě také konec stránky. Mohli jsme klidně předtím konec stránky odmazat a vložit oddíly i tímto způsobem.



Obr.5a: Oddíl 1 pro strany 1 – 4



Obr.6a: Oddíl 2 pro strany 5 a dál

5. MS Word 2007 umožňuje přímé vložení čísla stránek s okamžitou manipulací zápatí a záhlaví. Starší verze vložily číslování, ale záhlaví a zápatí se muselo zobrazit na druhý krok. Vložíme číslování: karta Vložení, ikona Číslo stránky, volba Dolní okraj stránky. Dále pak vybereme formátování a kliknutím čísla vložíme.



Obr.7a: Zobrazení záhlaví a zápatí

6. Pokud se podíváme na přechod str. 4 a 5, uvidíme, že záhlaví a zápatí bylo rozděleno právě podle oddílů. Zobrazila se nám také nová karta Nástroje záhlaví a zápatí. Vidíme ale, že na všech stranách jsou čísla, jak v oddíle 1, tak v oddíle 2. Proč je tomu tak? Podívejme se do zápatí strany 5.

   Každé záhlaví a zápatí totiž navazuje na to předchozí (vpravo je vidět nápis Stejné jako minulé), i když rozdělíme dokument na oddíly. To pro případ, že chcete mít např. stejné záhlaví v celém dokumentu, ale jiné zápatí apod. Abychom Word přesvědčili, že chceme mít opravdu i odlišné zápatí, na pásu karty Nástroje záhlaví a zápatí odškrtneme volbu Propojit s předchozím. V tu chvíli se v oblasti zápatí zruší nápis Stejné jako minulé. Vše je vidět na obrázku 8a. Vybereme ikonu Přejít na záhlaví.

7. Otázka pro zvídavé školáky: Zmizela čísla z prvních 4 stran po našem nastavení? Pokud se přepneme na zápatí stránky 4, uvidíme, že nikoliv. To proto, že jsme sice vše nastavili, ale číslování tomu předcházelo. Jak se tedy zbavit číslování na oddílu 1? Jednoduše. Číslo na straně 4 vymažeme a vymažou se i čísla na předchozích stranách. Záhlaví a zápatí zavřeme ikonou Zavřít záhlaví a zápatí na kartě Návrh.
   



Obr.9a: Vymazání čísla na str. 4

8. Dokument uložíme kliknutím na tlačítko Office/Uložit nebo ikonou Uložit na panelu nástrojů Rychlý přístup, a přesvědčíme se, že je vše tak, jak má být.



Obr.10a: Uložení dokumentu

Pozorní z vás mohou namítat, že jsme mohli nejprve zobrazit záhlaví a zápatí, na straně 5 vypnout propojení na předchozí zápatí a teprve potom vložit čísla stránek . Tak tomu šlo ve verzi 2003. 2007čky uvažují jinak: nejprve říkám co se má kam vložit, a potom si hraji s nastavením.

Nicméně udělat by to šlo: poklepáním na oblast záhlaví či zápatí se nám otevře. Byl by to jistě nejrychlejší a nejsprávnější postup. My jsme si ukázali ten složitější, abychom viděli, kde může nastat chyba. Cílem tedy bylo pochopit, proč chyba nastala a jak jí odbourat, aby se nám to už nikdy nestalo.

Poznámka na závěr: Pokud bychom chtěli nečíslovat pouze první stránku, která v dlouhých dokumentech bývá titulní, nemusíme dokument dělit na oddíly. Přes kartu Vložení/Čísla stránek… bychom čísla vložili a na nové kartě Návrh nastavili možnost Jiné na první stránce. Vznikne tak speciální záhlaví a zápatí pro první stránku.

Ti z vás, co si chtějí návod pořádně procvičit, mohou využít připraveného cvičení.

Chci si číslování procvičit…

Úkoly k procvičování

Cvičení začněte dokumentem Noviny.doc. Tam také najdete pokyny. Zbylé dva dokumenty jsou výsledky cvičení.

Noviny.doc
Noviny2-final.doc
Noviny-final.doc

Doufám, že vám tento průvodce bude užitečný. Pokud by něco nešlo, nesouhlasilo, nebo byla někde chyba, určitě napište do diskuse, rád vám odpovím.

Již je tomu sice více jak dva týdny, ale vzpomínka na dětskou akci s názvem Noc snů ve mně stále přetrvává. O co vůbec šlo?

Jednalo se o akci v Zoologické zahradě hlavního města Prahy k příležitosti dne dětí. Akce je to dokonce mezinárodní! V tento den zůstávají zoo otevřeny i po zavírací době a zvou na návštěvu dlouhodobě nemocné a zdravotně postižené děti, jejich rodiče a sourozence.

V naší zoo se konala delší noční exkurze. Děti přitom mohly navštívit různá stanoviště a dozvědět se něco o zvířátkách, zazpívat si s vodníky, či sledovat černé divadlo ve zvířecím stylu. Mimo jiné ale taky mohly po zoo vidět poletovat značně přerostlou mouchu, jejíž pohyby a zjev spíše připomínaly opilého mutanta s keckami. Nicméně při zapojení fantazie děti dokonce i poznaly, že o mouchu jde. Asi tušíte, že ta moucha jsem byl vlastně já.

Někteří z nás zaměstnanců měli totiž za úkol převléci se za zvíře a tématicky zapadnout do příslušné expozice. Původně jsem na akci ani neměl být, ale když jsem se o ní dozvěděl a slyšel, že kamarádka bude dělat krávu (máme v zoo skvělý obleček i s cecíky), okamžitě jsem prohlásil, že u toho nesmím chybět. A vzápětí jsem dodal, že se převléknu za brouka hovnivála. Myslím, že drtivá většina lidí ho zná, možná i díky seriálu Včelka Mája, ale kdyby přeci jen někdo nevěděl, tak je to brouk, který si válí kuličku trusu a to ještě zadníma nohama.

Jak se ale osudný den blížil, myšlenka hovnivála se mi rozležela a najednou jsem ani nevěděl, jaký kostým si spíchnout. Což o to, ta kulička by se nějak zařídila. Nevím, jestli vlastními silami, ale v zoo by stačilo uklidit například sloninec a bylo by po problému. Nicméně oblek byl už horší. Nakonec jsem se tedy rozhodl, že taková pořádná moucha bude obstojným hmyzím náhradníkem. Do nápadu se dokonce zapojila i mamka, protože mi půjčila její černé legíny, v kterých jsem sice vypadal jako Vlastimil Harapes, ale sranda musí být.

Jak se tedy stát mouchou? K obleku mouchy potřebujeme následující ingredience:

• 1× černé kalhoty popřípadě legíny, tepláky
• 1× černé triko s dlouhým rukávem
• kdo chce být machr, může předhozí dva body vypustit a nahradit je neoprénovým oblekem
• 1× černá obuv – tu jsem já neměl
• 1× černá mikina s kapucí, případně černé triko s kapucí; musí být šňůrka!
• hadry, oblečení o objemu jedné plné kapuce
• 1× černá punčocha – stačí jedna noha
• 1× tenisový míček jednobarevný, žlutý nebo zelený
• 1× dostatečně velký průhledný igelitový pytel
• 1× černé rukavice
• 2× denní tisk
• 1× lihový fix, nůžky, nůž, izolepa
• 1× vodovky, štětec
• brčko

1. Protože člověk má 4 končetiny, pokud tedy nedošlo někde k chybě, a moucha má 3 páry nohou, je potřeba vytvořit jeden pár nohou umělých. Vezmeme denní tisk. Vytáhneme dva až tři listy novin a zkroutíme do ruličky tak, aby vznikl slabě se rozšiřující kornout. Úzký konec zahneme a ovineme izolepou. Tu pak použijeme i k přilepení novin, aby se nám kornout nerozvíjel. Mějme však na paměti, že by se nemělo izolepou mrhat, protože nohy je potřeba obarvit a na izolepě vodovky nedrží. Pak můžeme použít i lihový fix nebo tempery. Pro jednu nohu je zapotřebí třech článků (ve skutečnosti má moucha článků více, ale nám stačí 3), proto postup opakujeme ještě 2×. Každý článek by přitom měl být o něco menší. Jednotlivé články pak spojíme izolepou. Články by do sebe musí hezky pasovat. Nakonec se ještě udělají 3 malé články jako konečky. Nohy potom nabarvíme vodovkami na černo. Srovnejte obrázek 1 a 2. Na prvním je moucha a na druhém mé dílo, než jsem jej nabarvil.


obr.1: živá moucha


obr.2: muší nohy z papíru

2. Když máme hotové nohy, vyrobíme si křídla. K tomu je potřeba nějaký velký průhlený igelit. Můžeme použít pytel z čistírny od obleku. Z pytle pak vyřízneme oválná křídla a namalujeme na ně fixem žilky. Je zapotřebí udělat do nich dírky a spojit je provázkem. Můžeme si je pak omotat kolem paží či krku, abychom s nimi mohli mávat. Já si je sice vyrobil, ale nakonec nepotřeboval, protože expoziční oddělení mi vyrobilo daleko lepší. Uvidíte ve fotogalerii na konci tohoto článku. Obrázek 3 ukazuje, jak taková křídla nakonec mohou vypadat.


obr.3: muší igelitová křídla

3. Další věc, bez které se pořádná moucha neobejde, jsou veliké oči. Původně jsem uvažoval nad moderními černými brýlemi – takové ty obrovské, co se dnes nosí. Dokonce se jim snad „muší“ přezdívá. Ty jsem neměl, a tak jsem obeslal kolegy emailem, ale nikdo nic. Nakonec mě to trklo! Nejlepších očí dosáhneme za pomocí tenisového míčku! Je potřeba jej rozpůlit – na to použijeme nůž. Nožem pak každou půlku propíchneme, abychom měli otvory k vidění. Musím však říci, že k dobré orientaci a pohybu je zapotřebí opravdu velkých děr, nebo se vám stane, že narazíte v plném letu do člověka, v horším případě do prosklených dveří, i když to je pak i docela reálné muší chování.
   Jak oči na hlavě ale uchytit? Jednoduše. Protože by moucha neměla vypadat jako člověk, neměla by tedy mít ani lidský obličej. Proto použijeme předpřipravenou punčochu, kterou si natáhneme na hlavu. Půlky míčků pak umístíme na oči a punčocha je krásně udržuje. Nakonec ještě punčochu upravíme tak, aby nám nebyl vidět nos a ústa. V terénu se na to ale můžeme vykašlat, neboť nám bude v punčoše celkem parno. Lupiči by mohli jistě vyprávět. Chceme-li mít navíc sosáček, do úst si vložíme brčko. Pokud je moc dlouhé, velikost upravíme nůžkami. Na obrázku 4 je pak výsledný bubák. Omluvte zhoršenou kvalitu fotografie a hlavně se nelekněte!


obr.4: hlava je na světě

4. Nyní je téměř vše hotové. Zbývá se jen převléci do veselého oblečku, s kterým můžete jít i na maškarní ples. Na nohy si tedy natáhneme legíny, tepláky, či jiné tmavé kalhoty. Vezmeme mikinu a do její kapuce nandáme tolik oblečení, aby kapuca byla pěkně vyboulená. Nemusíme to zas přehánět. Kapuci pak pořádně utáhneme tkaničkou a uděláme uzlík. Celou mikinu si následně uvážeme kolem pasu a to tak, aby kapuca byla v rozkroku pod hýžděmi. Je potřeba jí dobře uvázat, aby nepadala, jinak se nám, milé mouchy, špatně poletí!
5. Oblékneme si tričko a pokud to jde, přetáhneme i přes uzel mikiny. Upevníme pár umělých nohou. Kvalitní upevnění závisí na tom, jak moc akční mouchy budeme. Pakliže budeme celý den létat po stole a sedat na cukr či na sklenici limonády, nohy je třeba upevnit i nějakým provázkem. Já jsem sice po zoologické létal hodně, ale nakonec mi stačilo nohy zachytit zezadu mezi záda a utaženou mikinu. Bohužel mi pak trochu padaly. Děcka zřejmě ráda trhají hmyzu končetiny. Ale co, hlavně, že se bavíte jak vy, tak oni.
6. Na záda pak ještě přijdou křídla a na hlavu oči podle bodu 3. Nakonec si vezmeme boty a natáhneme rukavice a můžeme směle vyletět!

Sami tedy vidíte, že to není žádná dřina. Na přípravu obleku vám stačí jedno odpoledne, které v klidu můžete strávit u televize.

Oblek jsem tedy měl, takže jsem si vše sbalil do batohu, nohy jsem si vzal raději do ruky a vyrazil do zoo. Chvíli jsem zvažoval, zda už takhle oblečený nevyrazit z domova. Pak jsem si ale uvědomil, že bydlím blízko psychiatrické léčebny a že místo Noci snů pro děti bych klidně mohl strávit nezapomenutelnou noc snů ve svěrací kazajce.

Můj úkol vlastně spočíval v tom, že jakožto létající zvířátko budu poletovat po zoo a koordinovat, jaká skupinka je na kterém stanovišti, neboť každá ze skupin šla jinou trasu, a mohlo se stát, že se srazí na místě, kam se obě nevejdou. Moderní moucha je samozřejmě vybavena vysílačkou. Aby to ale nebylo fádní, občas jsem poletoval kolem nějakého toho děcka a snažil se vytvořit legraci. Bzučel jsem u toho a děti za mnou utíkaly. Řekl bych, že to mělo celkem úspěch. Nicméně rozhodně jsem nebyl sám. Byl tam také přerostlý lemur, a jak jsem již řekl, kravička. Té jsem se snažil sednout na záda a ona mne pak odháněla ocasem, jak to krávy mouchám dělají. Kravička byla v tzv. dětské zoo, kde jsou zvířata jako ovce, kozy a děti si je mohou pohladit a nakrmit z předem připraveného jídla. Zatímco jsme tam spolu dováděli, jedna z koz začala ocumlávat plastové vemínko. Vypadalo to dost zajímavě. Další koza se pak vrhla na mě. Dodnes nechápu, proč se ke mně natahovala až k obličeji. Myslím, že podobnost s kopytníkem byla čistě náhodná.

Když se akce blížila k samému závěru, byl jsem rád, že to je za mnou. Musím říci, že to byla legrace a i mě to bavilo, ale přeci jen mi bylo trošku horko. Takže limonáda a pár koláčků mi to zaslouženě vynahradilo. Když jsem si sundal oblek, papírové nohy již nebyly moc funkční. Vzal jsem je a zeptal se dětí, kdo že je chce. Ohlasy byly více než příznivé, a tak si dvě děcka domů odnesly každý po jedné noze. Kamarádka, která nevěděla, že jsem nohy rozdal, se mne na konci akce ptala, zda jsem v pořádku, že viděla, jak si děti nosí části mého oblečku ze zoo.

Ačkoliv jste se mohli podívat na pár fotek z přípravy, podle mě je nakonec lepší, když vše uvidíte, jak to probíhalo v akci. Tentokrát najdete galerii na průvodcovském webu. Fotky jsem nepořizoval já, ale profesionální fotografka zoologické zahrady. Jsem zvědavý, jestli moucha někoho inspiruje a v budoucnu jí použije.

Chci vidět fotky z Noci snů s panem mouchou…

Poznámka na začátek: Vzhledem ke změně vzhledu byl tento článek mírně upraven, aby odpovídal vzhledu nynějšímu. Původní článek se opíral o černobílou fotku, která byla v záhlaví. Pro smysl interwia jí přikládám výše nad touto poznámkou.

Jednoho slunečného dne jsem navrhl Filipovi, že by pro můj web mohl udělat malý rozhovor, který by lidem prozradil, jak vlastně web vznikl a jak se v něm orientovat. Novým čtenářům by to mohlo odpovědět na mnohé otázky. Filip souhlasil. Domluvili jsme se tedy na termínu a v den konání naší schůzky jsem připravil čajové posezení a čekal, až dorazí…

Zanedlouho na to vstupuji do malého čajového sálku pro tři až čtyři osoby, kde čekám sám na sebe s připraveným diktafonem. Atmosféra je příjemná – tiše hrající orientální hudba vytváří podkres pro uvolnění. Na poličce svítí malá lampička, na stole připravená čajová konvice plná čínského jasmínu. Ve vzduchu je cítit ambra.

Ahoj Filipe, tak se u mě posaď!

Ahoj Filipe, děkuji Ti, máš to tu opravdu pěkné.

To víš, snažím se, nemusíš mi ale děkovat. Pohodlí a dobrá atmosféra pro ostatní, to je pro mne na prvním místě.

Ale ano, musím, právě proto, že se tak snažíš, jsi prostě skvělý!

Ale no tak, jdi ty, sám víš, že to není pravda.

Ale je, je, věř mi, já to musím vědět!

No, když to říkáš…já na to mám jiný názor, ale pojďme k našemu tématu. Abychom Tě představili pro naše čtenáře, jsi Filip Rychetský, momentálně studuješ na vysoké škole. Tři roky jsi působil v Zoopraha jako průvodce a externista a podílíš se na správě neformální webové prezentace těchto průvodců. V současné době pracuješ jako lektor v Počítačové škole GOPAS, ale hlavně jako tiskový mluvčí Ředitele Zeměkoule.

Není to však ani týden, co sis založil vlastní webové stránky, na kterých se začínáš prezentovat. Co Tě k tomu vedlo?

Děkuji za představení, Filipe.
Vždycky jsem chtěl své webové stránky. Ať už nějaký formální popis mé osoby pro případné zaměstnavatele, a nebo nějaké, které by se věnovaly mým koníčkům. Dlouho jsem se k tomu nemohl odhodlat, také pro to, že neumím na webu udělat vše, co bych si přál, a náklady na můj čas, který bych strávil učením se těchto věcí, by byly dost vysoké. Nyní jsem ale díky známému zjistil, že není třeba toho umět tolik, a přitom se mi můj sen může splnit.

Tomu nerozumím.

Jsou lidé, kteří mají bolesti zad a jsou lidé, kteří nosí Kosmodisk.

Tomu stále nerozumím.

Buď bych se to možná nenaučil nikdy a nebo mohu sáhnout po již osvědčených produktech. Tento web jsem nenaprogamoval, jen vytvářím obsah a čas od času změním nějaké to nastavení. V zápatí webu se každý může dočíst, že web pohání služba WordPress. WordPress je poměrně propracovaný redakční systém pro bloggery. To jsou lidé, kteří si píší na webu něco jako deník. Například jeden z takových českých známých blogů je Deník Ostravaka, který se dostal díky své oblíbenosti až do televize.

Aha, tomu už rozumím. Takže WordPress Ti dopomohl k webu?

Ano, přesně tak, je to volně šiřitelný redakční systém, takže je zdarma všem. Výhodné je, že je tak jednoduchý, že ho můžeš ovládat i Ty, Filipe. Ale k webu mi dopomohl i známý, který mne s Wordpressem seznámil. Dokonce byl tak hodný, že mi poskytl místo na jeho hostingu. Tímto bych mu rád poděkoval.

Filipe, a prozradíš, o koho se jedná?

Ne ne, Filipe, tak to ze mě nedostaneš. Pokud bude chtít, prozradí se sám.

Dobře, nechme toho štědrého muže v utajení.

Ale pozor, já jsem neřekl, že je to muž!

Dobrá dobrá, vidím, že Ti to pálí, ostatně jako vždy! A co tedy na Tvém webu lidé mohou vidět?

Jak víš, občas něco napíšu. Úvahu, fejeton a když upadnu na hlavu, sem tam i básničku. Také se zajímám o čaje a o jiné věci. Rád diskutuji o všemožných tématech. Všechno tohle bych chtěl postupně publikovat. A doufám, že to nadchne ostatní. Nechci psát totiž pro sebe, ale těší mne, když ostatní pobavím, a nebo když si řeknou, že existuje stránka, kde si na chvilku odpočinou. Budu také šťastný, když budou nad články diskutovat, což zahrnuje i kritiku.

Zatím je to v plenkách, je tu jen pár článečků a uvidím, jak se to vyvine.

Ano, nějak se začít musí. Pojďme se na tvůj blog podívat. Hodně lidí mi říká, že ta fotka v záhlaví je opravdu pěkná. Také se ptají, jestli to jsi ty. Chceš k tomu něco říct?

Ano, ta fotka se opravdu vyvedla. Podle reakcí je to asi nejlepší fotka s mou podobiznou. Takže konfrontace s realitou může být tvrdší, než by člověk čekal. Fotila to kamarádka na Praždkém Hradě v rámci práce do školy. Nyní studuje fotku na vysoké škole a myslím, že z ní rozhodně něco bude. Já jsem ta osoba vlevo. A jelikož jsem gentleman, tak té schoulené dámě podávám kabát. Tenkrát docela foukal vítr a ona tam ležela schoulená, třásla se zimou a prosebně vzhlížela k lidem. Nechápu, že si jí za tu dobu, co tam je, nikdo nevšiml. Tak jsem ochotně přiskočil a zahřál.

To se dnes už moc nevidí, za to si získáš jistě pochvalu našich čtenářů. I když měla by to být samozřejmost. Nedáš si čaj?

Moc rád, děkuji.
Ano, bohužel v dnešní době není. I když já také nejsem dokonalý,
sem tam se také deru do autubusu, loktuji a křičím na důchodce „Postupujte dále do vozu!!!“

Ano, přesně tohle dělám i já, zajímavá shoda. Tvůj blog úplně nahoře nabízí dvě menu, v pravé části pak obsahuje mnoho odkazů. Najdeme zde oblíbené a poslední články, on lajn čet, poslední komentáře a taky štítky. A v neposlední řadě je tu i sekce RSS kanálů. Čtenáři, kteří neznají blogy, by jistě rádi věděli, co vše jim tato navigace přináší.

Rád to vysvětlím.
To úplně horní menu je sekce stránek. Je zde odkaz na úvodní, neboli hlavní stránku webu, aby se čtenář rychleji dostal zpět na začátek, kdyby se ztratil. Dále tu jsou stránky, které čtenáři řeknou něco o mé osobě a o tomto webu jako celku.
Přímo stránka „O tomto webu“ odkazuje pak i na toto interview, které vlastně poslouží jako takový malý manuál. To druhé bílé menu je seznam rubrik, které se vztahují k tématům, o kterých píši.

A jak je tomu na pravé straně? Čtenáři uvidí, jaké články čtou nejraději a jaké byly poslední vydané. Rovněž je tu okénko s komentáři, které naposledy napsali. A štítky jsou velmi podobné rubrikám, akorát trochu specifičtější.

Co to přesně znamená? Jak hodně specifičtější?

Protože jsem chtěl charakterizovat články ihned na první pohled, o čem jsou, mohl bych vytvářet další a další rubriky. Ty by nám ovšem znepřehlednily horní část blogu, a tak jsem se vydal cestou štítků. Štítky umožňují vytvořit seznam témat, o kterých se zmiňuji v článcích, přičemž témata nejvíce probíraná budou větším písmem. A tak je na první pohled jasné, o čem nejvíce píši. Mějme tedy pár hlavních rubrik a podrobnější členění ve štítcích. Přičemž čtenáři mohou procházet rubriky i štítky. Stejná rubrika = stejný štítek. A samozřejmě některá dílka mohou být založena ve více rubrikách i s více štítky.

Zvláštní postavení má ovšem rubrika novinek (případně štítek), kde čtenář nalezne informace o tom, co jsem na webu vylepšil, či změnil. Například kdybych přidal novou rubriku, knihu návštěv, nebo jiné věci.

A jak je to s RSS? Mnozí lidé, kteří se ve vychytávkách internetu neorientují, nevědí, co to znamená.

Nerad bych něco komolil, ale zkusím to říci svými slovy a uvedu to na příkladu:
Na různých zpravodajských serverech se často můžeme přihlásit k emailovému odebírání novinek a zpráv. Poté nám do naší emailové schránky chodí emaily s odkazy na tyto zprávy. Nalezneme zde většinou titulek a pak pár úvodních vět. Kliknutím na příslušný titulek se nám pak zobrazí celý článek v internetovém prohlížeči.

RSS je něco podobného s tím, že už k odebírání nepotřebujeme email a nic nám do pošty nepřijde. Potřebujeme jen RSS čtečku, do které si kanály přidáme. Pak se stačí jen podívat na příslušný kanál a jestli se objevilo něco nového, kliknutím na to se nám zobrazí požadovaná stránka.

Kdyby nebylo RSS a já chtěl kamarády upozornit, že jsem napsal něco nového, musel bych jim všem poslat email a nebo je kontaktovat jinak. RSS to udělá za mne, pakliže, budou odebírat informace z kanálu. A to s tím rozdílem, že nic neodesílá. To čtenář se vlastně kouká ke mně na ten kanál, kdežto s emaily chodí zprávy ke čtenáři.

O RSS pojednává například článek Wikipedie a nebo i Orisek.net, kde jsou také příklady některých čteček kanálů. V dnešní době je v sobě ale mají i integrovány prohlížeče Internet Explorer, a novější verze Firefoxu a Opery.

Takže sledováním webu přes RSS ani nemusím mít tvou stránku v oblíbených, jen stačí sledovat kanál!

Přesně, ale oblíbenost se nezakazuje. Naopak, budu rád. Mám tady dva kanály. Pro články, které informují o vzniku nového článku, a pro komentáře – tento kanál zase informuje, jakmile se objeví nový komentář k jakémukoliv článku.

Tak to je skvělé! Ihned si přidám kanály pro tvůj blog do své čtečky. V úvodu jsi říkal, že bys byl rád, aby lidé reagovali a komunikovali nad tvými články. Nyní mluvíš o komentářích. Jak lidé mohou reagovat na článek?

U každého článku je napsáno, v které rubrice se nachází a kolik komentářů, neboli reakcí, již obsahuje. Pokud čtenář klikne na odkaz s počtem komentářů, zobrazí se mu diskuse. Na úplném konci je pak pole, kam může napsat cokoliv, co chce říct. Ale pozor, pokud to bude nějaký zlořád, který by tu chtěl jen slovně napadat nebo by spamoval diskusi, tak nepochodí.

Ano, takové lidi nemá nikdo rád. No, vidím, že už jsi svůj čaj dopil a já také. Myslím, že to by pro začátek mohlo čtenářům stačit.
Teď se tu jistě každý vyzná, nebo myslíš, že je potřeba ještě něco vysvětlit?

Já myslím, že ne. A pokud bude mít kdokoliv dodatečné dotazy, rád mu na ně odpovím pod tímto článkem v diskusi.

To je taky fakt, Filipe. Účel světí prostředky. Rád bych Ti poděkoval, že sis udělal pro naše čtenáře čas.

Není vůbec za co, co bych pro ně neudělal. Živí mou fantazii, oni jsou hnací silou mých „výplodů.“
Já děkuji Tobě, Filipe, za příjemné posezení u jasmínu.

Ale jdi, to byla maličkost. Ale jako u každého správného interview, co bys vzkázal všem těm lidem, kteří budou web navštěvovat?

Aby je čtení bavilo a aby se nebáli diskutovat a klidně i kritizovat. Bez nich to není ono. Aby užívali života a pamatovali na své přátele, byli slušní k osobám, které se staletí choulí zimou na Hradě a nejen tam a nejen k nim.

A nějaké lákadlo na závěr?

Pro kluky: nekoukejte na netu na porno, dlouhodobější požitek budete mít z tohoto webu!
Pro holky: nekoukejte na netu na porno, dlouhodobější požitek budete mít z mojí fotky v záhlaví!