Zdejší zábavně laděná vystoupení nejsou pravděpodobně plánovaná, nečekejme tedy hudební pondělky či taneční úterky, skoro by se dalo říci, že se jedná o nahodilé akce, kdo ví. Tak jako tak se jedná o mimořádný počin místního zastupitelstva. Občané mohou být rádi, že se o ně politická honorace tak dobře stará.

Na co se tedy člověk může těšit? Standardně zde potkáváme hudebníky všech žánrů. Kytarista nám zazpívá české i zahraniční zálesácké písně, po večerech můžeme zaslechnout africké rytmy bubnů a v největší přepravní špičce je už od eskalátoru slyšet klasická hudbu houslisty – zřejmě sólista Státní opery Praha. Na své si tedy přijdou skutečně všichni. To ovšem není zcela vše.

Zvětšit mapu

Prohlédněte si okolí metra v Google Street View

Každé odpoledne se můžeme těšit na autorské čtení ze Strážné věže, po ránu pak potěší kolegové se svým časopisem „Probuďte se!“ Jdete z práce pozdě a nestihli jste nakoupit na večeři? Nezoufejte! Vedle konkurenčního drahého supermarketu se ve vestibulu najde místo i pro lahůdkáře, jehož čerstvé výběrové salámy, jitrničky a sýry lákají svou omamnou vůní i obyvatele sousedního Ládví. Ještě že jeho krámek stojí naproti zapáchajícím toaletám, které jako jediné tuto kulturu trochu kazí.

Kromě těchto relativně stálých zpestření můžeme občas přispět i na charitu, zakoupit si květiny, které již svázané drží paní postaršího věku, a někdy, zvláště v brzkých ranních hodinách, zaslechneme romantickou kakofonii místního sboru vousatých mužů, kteří velmi zdařile předstírají bezdomovce (kdyby to totiž byli bezdomovci praví, jistě by se nestrpěl zápach a špína u kašny s vodou). Podle ověřených informací se ale jedná o pracovníky blízkého Kastrálního úřadu, čímž by se i vysvětlovaly jejich občasné zvláštní hlasové transpozice.

Taková je dnes moderní kultura Kobylis a buďme za ni rádi. Vždyť v dnešní uspěchané době člověk kolikrát nemá ani čas zajít na koncert či si přečíst kvalitní knížku. Kobylisy si to uvědomují a dokonce vycházejí vstříc i mladým. Na své kulturní akce lákají například v síti Foursquare – geolokační službě umožňující sbírat body a sdílet s uživateli postřehy ze zajímavých míst.

Je tedy vidět, že se Kobylisy ubírají správným směrem a nic neponechají náhodě. Snad se podobných událostí dočkáme i na jiných zastávkách.

Jsem posedlá sexem,
Včera jsem to měla se psem.

Kňučela jsem – ó ty zvíře,
když přitisknul mne v chladné mříže.

Lidé ti chodili kolem,
samec bral mě horem dolem.

Děti maminek se ptaly,
co že jsme to tam dělali.

„Oni…to si jen tak hrají,
pojď, za rohem zmrzku mají.“

Chtíč je chtíč, tak už to bývá,
je mi jedno, kdo se dívá.

V zoo se to přece smí,
když jste pejsci pralesní.

Je poslední den v roce 2009. Lidé se veselí a těší se na uvítání roku nového. Někteří jej uvítají na záchytce, jiní v poklidu dojídají zbylé cukroví a popíjejí alkoholické pitivo. Atmosféra toť tradiční. Co ale lidé, kteří jsou nemocní, berou antibiotika či alkohol nemohou? Co potom pít? Jednoznačně lahodný čaj v pohodové atmosféře přátel nebo rodinného kruhu. A protože je poslední den v roce, rozhodl jsem se náš seriál pytlíkových čajových recenzí zakončit ve velkém stylu.

Teplota vody:100 °C
Mácháme 10 min

Charakteristika

Dnes jsem vybral speciální čaj, který se u nás ani neprodává. Sehnat několik gramů tohoto nápoje od čínských mnichů je pro Evropana téměř zázrak, nicméně mám dobré kontakty a díky mému hlavnímu zaměstnavateli řediteli Zeměkoule se mi podařilo získat lahodnou pytlíkovou formu. Riskovat válečný konflikt s domordci, kteří Váš propíchnou hůlkama a přitom budou spokojeně ujídat z misky rýže, jsem nechtěl – i pytlíkový čaj této sorty je tím nejlepším čajem u nás mezi sypanými.

V rámci utajení tohoto speciálně vyšlechtěného čaje jsem mu musel dát jiné jméno – Filipovo pokušení. Věřím, že mi prominete. Dobrá zpráva je, že mám ještě několik pytlíků v zásobě a prvním třem, kteří sem napíší, je ochotně daruji. Takový jsem laskavý!

Ale pojďme si jej představit. Jedná se o žlutý čínský práškový čaj – to už je samo o sobě nezvyklá kombinace. Ručně svinuté lístky se pro pytlíkové účely drtí na ty nejjemnější zrnka, až vznikne tak jemný prach, že jej skoro nelze spatřit. Jen při rozbřesku slunce, když pytlík nakloníte pod úhlem 36 stupňů. Mniši jej pijí kvůli soustředění potřebné k hluboké meditaci zvané Chang Thangh.

Vůně před zalitím

Jemný prášek čaje není téměř cítit. Protože se čaj balí přímo do speciálního pergamenu, můžeme cítit prastaré doby velkolepé čínské říše.

Čaj zaléváme o teplotě 100°C a louhujeme pak 15 minut nebo déle, dokud se pytlík zcela nerozpustí.

Barva

Barva čaje je jemně žlutá až průzračná.

Vůně po zalití

Vůně je lehce papírová a zvláštně podmanivá – věřím, že už samotné aroma dostává mnichy do jakéhosi transu.

Chuť

Čaj je velmi hutný se zakulacenou chutí, která zůstává ještě několik dní na jazyku. Nevím, k čemu jí přirovnat, nikdy jsem nic podobného nepil. Zkuste si vzít papírový pytlík a chvíli ho žužlat a možná, že se chutí přiblížíte.

Dochucení

Nikdy a za žádných okolností nedochucovat!

Zvláštnosti, zajímavosti

Jak jsem již řekl v průběhu recenze, čaj si dávají čínští mniši pro speciální meditační účely. Rozhodně by jej neměly pít děti ani čajoví začátečníci. Je pro odvážné a smělé milce, kteří se nebojí experimentovat a chtějí poznat nové účinky této čínské speciality.

Denní doba a k čemu jej pít

Čaj pijeme večer a vždy nejméně ve dvou, abychom mohli porovnat účinky tohoto pytlíkového nápoje. Na každého může působit jinak.

Závěrem

Myslím, že už není co dodat. Pro první tři smělé jedince, kteří sem napíší, připravím pytlík a doručím na své náklady.

Touto recenzí také končí náš seriál o pytlíkových čajích. V roce 2010 budou už jen sypané čaje a proto, pokud chcete, abych recenzoval Váš oblíbený čaj, napište klidně sem pod článek. Všechny čaje z adventního kalendáře jsem rozhodně nepopsal – některé se totiž opakovaly a nebo se jednalo o příšerné chuťové kombinace. Věřím ale, že mi tento malý vroubek odpustíte. Beztak bych na tyto čaje nenavnadil.

Rád bych Vám závěrem popřál klidný konec tohoto roku a šťastný rok 2010. Pijte dnes, co chcete a pro ty z Vás, kterým by zítra bylo špatně, doporučuji půl litr černého horkého čaje a vymačkat čtvrtku citronu. Přidat cukr dle potřeby. Čaj probere a vitamín C odbourává alkohol v krvi. I já si jej zítra možná dám.

Hezký večer a klidnou dobrou noc s šálkem čehokoliv, ale čaje zvlášť!

Související články

Divoká třešeň (pytlíková recenze)
Čajový adventní kalendář – parádní nápad, jak potěšit osoby blízké
Zobrazit všechny recenze…

Moji zeměkoulíci,
úsměv mějte na líci!

Lepší se střevem básnickým žíti,
nežli s tím slepým v nemocnici býti.

Tento semestr jsem měl ve škole předmět Nová média a informační společnost. V kostce jsem se dozvěděl něco o tom, jak funguje web 2. generace a jak se média měnila v průběhu let a co znamenají dnes se všemi důsledky ve společnosti. Pro úspěšné zakončení předmětu jsme měli, kromě testu a průběžných prací, natočit amatérské krátké video jakéhokoliv žánru. Hlavní byla myšlenka. A s tou jsme se spolužáky našeho filmového týmu Dreamteam přišli. Díky ní se nám podařilo velmi rychle video natočit, protože samotná myšlenka rozvíjela fantazii rychle jako rozpálený trabant zdárně ujíždějící policistům v nové škodovce.

Jak samotný název článku napovídá, jednalo se o video ve stylu Československého filmového týdeníku. Propaganda zkreslující život v našem tehdejším socialistickém státu, dominantní hlas a stylová hudba. Pro názornost se podívejme třeba na slavného Amerického brouka.

My jsme to pojali velmi podobně o Vysoké škole ekonomické, kde v současné době studuji. Všichni jsme se asi stejnou měrou podíleli na natočení videa a vymyšlení příběhu. Já jsem si pak užil komentář videa, ale kdo zná můj hlas, mě možná nepozná. Užili jsme si to jen co je pravda. Jak se nám to povedlo, posuďte sami. Věřím, že i nezainteresovaným lidem nepůsobící na VŠE se bude video líbit.

Vpřed, soudruzi, směle do spustění videa!

Myslím si, že u nás má lidová slovesnost velkou tradici. V historickém kontextu jsme byli neustále obklopováni a okupováni jinými kulturami a abychom si udrželi tradice, vymýšleli jsme si různými kličkami způsob, jak kulturu zachovat. I díky tomu jsme v Evropě jedním z nejlepších států z hlediska improvizace a často stačí jedno gesto a všichni víme, o čem je řeč.

Zkomoleniny mne baví, protože je u nich legrace. Když řeknete, že si dáte tučňáka v bagetě, hned to jídlo má jiný šmak, ačkoliv jíte jen tuňáka. A tak jsem si řekl, že sestavím seznam zkomolenin, které čas od času používám, a schválně, jestli se v něm také někdo najde. Neříkám, že jsem jejich autorem. Spousta z nich jsem převzal od kamarádů, známých, rodičů. Ale myslím si, že by možná byla legrace, když si někdo řekne: „Hele, tohle taky používám,“ nebo „Jé, tohle neznám, to se mi líbí, to budu říkat.“ Ale bylo by i bezva, pokud by někdo přišel s něčím, co ještě neznám. Jen se pochlubte, jak jste na tom. Schválně, zda se pobavíme.

Dalajlámek = dalamánek
Ilegalitka = igelitka
Pomrdanče = pomeranče
Bolševik = bolševník
Výbordelně = výborně
Šupák = šopský salát, šopák
Podězvratka = Poděbradka
Vyliž cinema = Village cinema
Vyliž centrum Černý chvost = Village centrum Černý most (naučil mne kamarád)
Em pé troska = Mp3 přehravač, formát zvuku v mp3
Genitální = geniální
Kepuč = kečup
Blanka = banka (jméno Blanka bych si nedovolil zkomolit, ale na základní škole jsme hovorově jedné říkali Bláňa, ale v dobrém)
Nápuk = nákup
Errortel = Eurotel, nyní však používám Kyslík = jakože ou tůůů
Vodkafoun = Vodafone
T-debajl = T – mobile
Aušus = ASUS (značka výrobce elektroniky a výpočetní techniky)
??Del = Dell (za otazníky si jistě domyslíte – značka výrobce elektroniky a výpočetní techniky)
Tučňák = tuňák
Riziko = rizoto
Antibibliotika = antibiotika
Béla Rus = Bělorus
Terakokotová armáda = Terakotová armáda
Metrosexukrálíci = metrosexuálíci (zdrobnělina od metrosexuál – muž, který skutečně nemá nic společného s metrem
Beďar = Maďar (Uher)

Ne, nebude se jednat o fetišistický článek o tom, jak nemám doma od dívek podprsenky a jak se s nimi nemazlím. Bude to spíš takové zamyšlení s „veselou příhodou z natáčení.“ A není to článek jen pro muže.

Podprsenku známe snad všichni v jakékoliv formě. Kdo jí nosí a k čemu se používá snad nemusím vysvětlovat. Ale jako náhrada za tašku v případě, že jdete na tržiště pro dva kokosové ořechy, jí využít můžeme. Když jsem byl s kamarádkou o prázdninách nakupovat v outdoorovém obchodě, zaujala jí sportovní podprsenka, kterou si také koupila. Takové podprdy se pěkně navlékají, jako funkční prádlo je navíc pohodlná a v případě náhlého záchvatu hormonálních tužeb se dá i dobře vysvléci. No i když…aneb, pojďme si zavzpomínat na jeden můj veselý zážitek.

Znáte to, každý jednou začneme mít partnerku či partnera, a tak se stává, že je otázkou času, kdy narazíte na intimní krásy sbližování. Tenkrát jsem neměl v podstatě žádné zkušenosti. Seděl jsem doma vyděšený a věděl, že za pár dní se přítelkyně vrátí z hor a bude se chtít sbližovat. Má zkušenosti, ale já ne a neví to. Co budu dělat? Určitě na to dojde a já nevím, jak to rychle provést. Ano, jak se kruci efektně zbavit podprsenky, aby to nevypadlo neprofesionálně?

A protože jsem chtěl být muž činu, neříkejte to na mě mamce, protože nikdo jiný doma podprsenky neměl, začal jsem sundavání podprsenky trénovat. Zapnutou podprsenku jsem natáhl na židli a zkoušel. Nebylo to tak hrozné a brzy jsem se jí naučil sundavat jednou rukou. Čas jsem nestopoval, ale myslím, že i James Bond by na mě byl pyšný. Měl jsem to tedy promyšlené a zvážil jsem i rafinovanou možnost, že podprsenka bude mít přední zapínání a nebo variantu č.2, že podprsenka nebude vůbec. Tímto malým tréninkem a rozpracovanou teorií jsem alespoň trochu ukonejšil své sebevědomí a čekal na osudný večer, kdy doma nikdo nebude.

A ten přišel. Chvilka nucené konverzace (ale musím říci, že tehdy mi to s mými zkušenostmi nevadilo) se brzy změnila na vzájemné dotyky a povalení partnerky na gauč. Svetr šel pryč, to nebyl problém. Řekl jsem si, že budu prozkoumávat hmatem a teprve potom očima, a tak jsem nechal tričko tričkem a přešel na praktické cvičení, které jsem tak zarytě trénoval. Říkal jsem si, jaká to bude hračka a se sebevědomým úsměvem jsem zajel rukou na záda, abych nahmatal rozepínací mechanismus. Můj úsměv se rázem změnil na zamyšlený výraz. To, co tam mělo být, tam nebylo! Vůbec jsem to nechápal. Tolik úsilí, tolik hodin strávených precizní přípravou, ale kde nic, tu nic. Že by nějaký nový model? Jistě, možné to bylo, vždyť maminčina podprsenka nemusela být úplně z nejnovějších. Myslím, že jsem tehdy byl tak v rozpacích, že jsem nahlas řekl: „Kde to je?“ Protože partnerka mi vzápětí řekla, že si vzala sportovní podprsenku.

Na to mě opravdu nikdo nepřipravil. V té době jsem ani netušil, že takové druhy existují, vždyť i ty sexy modelky v časopisech měly alespoň na chvíli klasické prádlo a nikdo se ve sportovním neprezentoval! A proč by taky, že, když cílem nemá být sportování. A doma nikdo taky extrémně nesportoval, aby měl druh této podprsenky. Nu co naplat, musel jsem se začít trochu smát, ale chápal jsem, že bych měl pokračovat dál, a nakonec to šlo sundat taky dobře. Jak to pokračovalo, to tu opravdu rozebírat nebudu, stejně by to jistě nikoho nezajímalo. Nicméně cvičení se mi hodilo na chvíle pozdější.

Při vzpomínce na mou první zkušenost se svlékáním podprsenky jsem si uvědomil, že není možné, aby se podobný trapas stal jen mně. Jak jste na tom byli vy ostatní? A teď nemyslím jen muže ale i ženy. Pojďte se podělit se svými zážitky.

Muži

Co váš první zážitek? Vzpomenete si na to? Řešili jste podobnou situaci a nebo se to všechno sehrálo velmi rychle? A jak vám to jde teď? Jaké podprsenky máte nejraději, pánové? Svlékáte je rádi? Máte veselou příhodu s podprsenkou?

Ženy

Pojďte taky přispět trochou vtipu do mlýna. U vás asi svlékání podprsenky není problém. Ale neříkejte mi, že jste se narodily s instinktem rozepínání a zapínání podprdy. Všiml jsem si, že některé dívky podprsenku oblékají tak, že si jí otočí zapínáním dopředu, zapnou a pak natočí na správné pozice. Ale některé zapínají podprsenku rovnou ve správné poloze. Jak jste na tom a co je pro vás pohodlnější? A samozřejmě: co vy a sportovní podprsenky a máte veselou příhodu s podprseskou?

Už se těším na vaše odpovědi.

Původně bych snad ani nic nepsal, ale zažil jsem dnes několik kuriózních situací, které za to stojí. A to hned při prvním vstupu. Dále mne „vyfakovaly“ gorily a celý den se držel v duchu krásných přežbleptů. Nebudou chybět ani fotky.

Vtip č. 1 – vyhrál jsem první místo

Lidé si nejspíše takhle v neděli pospí. Když jsem ještě v zoo pracoval, byl jsem zvyklý, že jsem se po vstupu za bránu podíval, kolik už je v zoo lidí. Dnes jsem tam po dlouhé době vešel jako návštěvník. I podíval jsem se a výsledek můžete vidět sami. Fotka je trochu rozmazaná. Zřejmě z toho, jak jsem byl v šoku.

Vtip č. 2 – přežblepty

Během procházení jsem narazil na tři různé lidi s třemi geniálními přeřeky. Ten první byl u goril. Mláďata goril se jmenují Moja a Tatu. Když jsem fotil Moju, přišel pár a pán říká:

„Hele, to je Mája!“

Začal jsem se smát a paní na něj:

„Prosímtě, jaká Mája? To je Moja, podívej, tady pán z toho ani fotit nemůže.“

Všichni jsme se tomu zasmáli. Když jsem to vydýchal, pán dodal:

„Hele a támhleto, to je to druhý mládě, Tůtů.“

Musel jsem opustit pavilon.

Později jsme procházeli kolem telefonující paní. Ta sháněla zbytek party. Měli se společně naobědvat na nejvýše položeném místě zoologické zahrady – občerstvení v Oboře. Paní volala do telefonu:

„Sejdeme se u občerstvení v opeře!!!“

Už jsem ani nedoufal, že na něco podobného natrefím, když jsme odpoledne koukali na jihoamerické příbuzné našich divočáků – na pekari páskované. A paní na své děti:

„Hele, tak tohle jsou ty pekaři.“

Vtip č. 3 – Jak mě gorila „vyfakovala“

Že nemá rád gorilí samec Richard objektivy, to jsem věděl. Ale že v tom budou po něm jeho děti a navíc že to dokáží vyjádřit lidským způsobem, to jsem nečekal. Viz fotografie.

Vtip č. 4 – chybička se vloudila

Já myslím, že už bez komentáře.

Nechtěl bych to tátovi klokanovi vysvětlovat, když z vaku vykoukne tohle.

No a kde že jsou fotografie? No přece tady, jako vždy!

Chci vidět fotky… | Přejít do fotogalerie…

Vyberte prosím verzi básničky a ohodnoťte v diskusi, která se vám líbí více.

Drsná verze | Verze pro děti a ostatní