Jedli jste někdy sushi? Chutnalo vám? A že jste ho zkoušeli i sami vyrobit? Ti, kdo by na poslední otázku odpověděli ano, vědí, že to není žádná legrace a investice do náčiní a ingrediencí se vyplatí.

Pro všechny nadšence sushi tu mám bezva hru! Jedná se o klasickou hru typu přijde zákazník, objedná si, já mu to dám a seberu peníze. Ale není to až tak jednoduché: není sushi jako sushi, požadavky zákazníků se mění a vy musíte použít ty správné ingredience, které logicky docházejí. Nezbývá nic jiného než je pravidelně objednávat. Protože se vám sem tam nepodaří uklohnit tu správnou delikatesu a příprava se prodlouží, můžete zákazníky ukonejšit lahodným saké a nebo předvést své mistrné umění s nožem. Jen bacha na prsty!

Hra mě opravdu chytla, v poslední úrovni jsem už opravdu téměř nestíhal. Škoda jen, že se jedná o demoverzi, ale i tak se myslím bude líbit. Sám jsem pak zůstal nenasycen a měl jsem na sushi chuť. Snad se na sushi vydám jindy se svým japonským kamarádem.

Hru můžete navštívit na adrese http://www.mi­niclip.com/ga­mes/youda-sushi-chef/en/. Přeji příjemnou zábavu, doufám, že se vám bude líbit stejně jako mně.

Poslední měsíc se v mém životě prolíná s různými japonskými tradicemi. Nedávno jsem psal, jak mi kamarád přivezl japonskou nadílku. Teď jsem měl tu čest, že mne pozval na večeři se svými dvěma přáteli. Síly byly vyrovnané, dva Japonci, dva Češi, mluvilo se tedy japonsky a česky, plynule podle toho, kdo co uměl.

Byl to pro mne silný zážitek, poprvé jsem ochutnal sushi a dokonce jsem si mohl vyzkoušet, jak se připravuje – respektive finální fázi, kdy jsou potřebné ingredience na stole a vše se už jen zabalí do řasy nori. Byla to legrace. Roman mne instruoval, jak na to, a nakonec se mi to i docela povedlo (nerozpadlo se to). Hiroki udělal výborné saláty (zeleninový i bramborový v japonském stylu) a nakonec jsme se pořádně rozšoupli při grilování špízů, lososa a jiných masových pochutin.

Poprvé jsem také pil pravé a nefalšované saké. Nicméně jakožto cennost jsme jej jen ochutnali a pak přišla na řadu evropská baterie vín. Nemohu to rozebírat, jistě chápete, že není po desáté hodině večerní. Možná vás překvapí, že jsme nepili čaj, ale vůbec to nikomu nevadilo. Ani jednou slovo čaj nepadlo. Padaly taková slova jako dobrota, víno, lahoda, víno, víno, víííííííííííí­ííínoooooooo!

Sečteno podtrženo, večeře se vydařila, hobiti by mohli závidět. Byl to nejen gastronomický zážitek, ale také večer s příjemnými lidmi a spoustou legrace.

Malou ochutnávku japonských dobrot můžete shlédnout v přiložené fotogalerii.

A já se jdu ještě trochu prospat.

Ahoj!

Chci vidět fotky… | Přejít do fotogalerie… |

Dnes mi můj japonskočeský (nebo českojaponský?) kamarád přivezl ze své návštěvy Japonska čaj a pravé japonské hůlky. Radost byla veliká. S hůlkami jsem ještě nejedl, ale čaj, tak ten už mi plave v žaludku. A jaký že je?

Velmi zajímavý. Asi bych měl začít názvem, ale věřte, nevěřte, neznám ho ani já, ani můj kamarád. Když navštívil tamní obchod, chtěl něco, co je těžko k sehnání. A je to taková vzácnost, že ani jméno nemá, alespoň o tom můžeme zatím vtipkovat. Ale my na to přijdeme. A až se tak stane, hned se to dozvíte.

Nicméně popsat si ho můžeme. Čaj by měl být složený z tradičního Sencha, obohaceného o praženou rýži (tedy kombinace podobná čaji Genmaicha, o kterém jsem nedávno psal v souvislosti se zoo). To ale není celé. V pečlivě zabaleném sáčku jsem našel i práškový Matcha, který je známý zejména díky tradičnímu japonskému čajovému obřadu Čanoju.

Konvička, hůlky, čaj, co víc si mohu přát…

Hned jakmile jsem načal pytlík, přivoněl jsem. Lehce travnaté aroma mi neprozradilo nic nového, podobně voní většina japonských čajů. Vůně byla ale o trochu jemnější a nebylo to jediné, co jsem cítil. Slabě sladká vůně tekoucí řeky Šinano doplňovala informaci pro mé čichové buňky. Praženou rýži jsem ale necítil, což mě trochu překvapilo. Celý nedočkavý jsem se tedy odhodlal vyzkoušet svou první misku japonské kvality.

Podle obrázkového návodu (japonské znaky neumím) jsem nasypal zhruba 6 gramů čaje do konvičky a uvařil vodu. Když vychladla na 80°C, přelil jsem čaj a po 30 sekundách (ano, slyšíte správně), jsem slil obsah do misky. Barvu přelitého čaje i lístků po vylouhování vidíte na obrázcích.

Vylouhovaný čaj

Nálev světle nefritově zelené barvy. Něco mi tam propadlo, ale neva.

No a je to tady. Okamžik pravdy se blíží. Teď se dozvím, zda mne kamarád chtěl otrávit a nebo mi skutečně připravil lahůdku hodnou mistra. S nervozitou jsem ochutnal, to víte, ne vždy se vám naskytne pít čaj koupený přímo v Japonsku. Chuť mě opět překvapila, nečekal jsem to. Čaj působí trochu hutně, přišlo mi, že je lehce (ale skutečně jen lehce) slaný, ale je jen možné, že to bylo dáno rýží. Po jazyku se příjemně otáčí – nevím, zda je to typicky odborníky zmiňovaná „zakulacená“ chuť. Každopádně jsem jej brzy s chutí vypil a dám si jej zítra znovu. Chtěl jsem ještě dnes, ale byl to tak silný zážitek, že jej už jen nechám pomalu rozplynout, jako když ležíte po orgasmu v posteli a užíváte pozvolný klid, který se rozlévá po těle. A nebo když doběhnete do cíle a padnete k zemi a slyšíte, jak se srdce postupně uklidňuje.

A takhle vypadá nasypaný, připravený k akci!

Přemýšlím, zda ve mně nechal čaj nějaké zvláštní účinky. Inu, abych se přiznal, nevím. Budete to muset posoudit vy na tomto článku, protože v tuto chvíli nejsem objektivní. Ale dost možná, že se zítra proberu a až si to po sobě přečtu, řeknu si: Bóóóže, co jsi to zase napsal!

Dobrou noc s šálkem čaje…

V předchozím čajovém pidičlánku jsem si vás dovolil pozvat na ochutnávku japonských čajů v pražské zoologické zahradě při příležitosti výročí založení této kolébky zvířat. A jak to dopadlo?

Čajovna začala v 11 hodin a měli jsme k dispozici následující čaje:

Genmaicha

Standardní zelený japonský čaj s praženou rýží. Nálev trávově svíravé, lehce chlebově pražené chuti, příjemné vůně. Genmaicha byl u návštěvníků nejoblíbenější. Vypili ho dvě hodiny před zavírací dobou čajovny.

Hojicha

Japonská specialita vzniklá pražením zeleného čaje Bancha či Sencha. Hnědavý nálev výrazné, chlebově nasládlé chuti i vůně. V Japonsku je zvykem popíjet tento čaj k jídlu či po jídle.

Kokeicha

Čajový prach vzniklý při třídění všech tříd japonského zeleného čaje (Bancha, Sencha, Gyokuro), slisovaný do temně zelených jehliček. Žlutozelený nálev trávové, lehce nasládlé chuti.

Co se týče kamarádů, kteří využili pozvánky, děkuji Lucce a Janě s Michalem. Jani, příště přijďte tak o dvě až tři hodiny dříve a čajovna ještě bude stát. Děkuji taky všem lidem ze zoo, že jsem opět mohl být jejich elementární součástí a děkuji Petře, Barče, Dance za pomoc. Hlavně Petře, ta se jako jediná neflákala a lila poctivě čaj po ubruse, stejně jako já. Ale Barča byla taky bezva a i Danka, ale mám pocit, že její krabička od nudlí se v čajovně vyskytovala víc než ona sama (nutno ovšem podotknout, že měla v zoo i jiné starosti než jen čajovnu). Bohužel nebyl skoro vůbec čas, lidem tak chutnalo, že jsem holky nestihl vyfotit. Snad mi to prominou.

A protože jsme nakousli fotky, jistě vás zajímá, jak to v zoo dopadlo. Vězte, že program byl nabitý. Ve fotogalerii naleznete komentované fotky z akcí v dolní části zoo. Z japonských „koutků“ tam snad chybí jen origami.

Ahoj a těším se na příští čajování!

Chci vidět fotky… | Přejít do fotogalerie… | Zoo očima Lucky…