Obrázek 1: Děkovný poslední snímek s kontaktem – podobnost je čistě náhodná

„…vidím, že tedy nejsou již další dotazy, a tak Vám děkuji za pozornost a nashledanou.“

Tak nějak možná zněl konec vaší prezentace, anebo jste již něco podobného slyšeli. Větu „Děkuji za pozornost“ také často vídáme na posledních snímcích prezentací. Otázkou zůstává, zda se vůbec děkovat má.

V současné době pracuji jako lektor počítačových kurzů a ještě jsem si bokem zkusil výuku informatiky na Vysoké škole ekonomické. V průběhu celého mého studia ve škole jsem vídal snímky „děkuji za pozornost“ u vyučujících a studentů, kteří prezentovali. A stejně tak jako děkovali všichni okolo za pozornost, děkoval jsem i já. Není to ale tak dávno, kdy mi bylo kolegy lektory sděleno, že děkovat při prezentacích není zcela žádoucí, stejně jako omlouvání se. Důvodem může být fakt, že lidé se přišli něco dozvědět, někoho si poslechnout a tedy není třeba děkovat, právě naopak publikum by mělo být vděčné (samozřejmě, když se opravdu něco dozví a lektor nemáchá rukama nohama a neříká páté přes deváté).

Obrázek 2: Poslední snímek prezentujícího z firmy ESET na jedné konferenci o počítačové bezpečnosti

V tu chvíli jsem byl v šoku a neskrýval jsem své rozčarování. Neustále vídám děkování za pozornost, i já jsem to dělal a najednou zjišťuji, že je to špatně. Dokonce i pokyny k předmětu, který na VŠE vyučuji, říkají, že studentům máme říci, že v závěru by měli děkovat za pozornost. Tak jak tedy? Až do teď jsem si myslel, že poděkování je věcí společenské konvence a že děkovat by se mělo jako projev slušnosti, pokud cítím, že je to žádoucí. Na druhou stranu je pravda, že moderátoři také neděkují. Neříkají: Děkujeme, že jste se na nás dívali.

Od jedné osoby, které důvěřuji a pod jejímž vedením jsem absolvoval jednosemestrální kurz prezentačních dovedností, jsem se dozvěděl toto:

„Myslím si, že otázka děkovat či neděkovat publiku je věcí názoru. Je pravda, že moderátoři neděkují, ale také většinou neposkytují odborný výklad, který je náročný na pozornost. Pokud cítíš, že je na místě poděkovat, klidně to udělej. V tomto směru si myslím, že obecné pravidlo neplatí, každý řečník je jiný a publikum též. Když si publikum poděkování zaslouží, má na něj právo. Přání bych přidala také. Neděkovala bych (případně ani nepřála) nepozornému a pasívnímu posluchačstvu.“

Osobně bych se přikláněl k právě takovému vyjádření. Oslovil jsem také portál www.uspesnapre­zentace.cz/, jak to vidí oni. Jsem zvědavý na odpověď, kterou sem pak připíši.

Jak to tedy je? Máme děkovat a nebo nemáme? A záleží přitom, v jaké roli se jako prezentující osoba nacházíme? A jak to vlastně vnímáte vy jako publikum? Přijde vám zcela normální a běžné, když prezentující poděkuje za pozornost a nebo jste se nad tím už někdy pozastavili?

Myslím si, že opravdu záleží na situaci, ale možná máte jiný názor. Možná máte i podobnou zkušenost a přemýšleli jste nad tím stejně jako já, ať už v roli vystupující osoby nebo osoby v publiku. Pokud ano, těším se na vaše názory, zkušenosti a zážitky v diskusi.

A na závěr mi dovolte poděkovat za pozornost, že jste si přečetli tento článek. Jakékoliv dotazy a názory?;-)