A zase jsem šel do často zmiňovaných Prčic, kam se člověk posílá, když nechce být úplně sprostý. Tentokráte jsem se tak obával deště, že jsem si pro jistotu koupil i pláštěnku. A jaký že letošní pochod byl? Jakou trasu jsme vybrali, co jsme zažili a nafotili? To se dozvíte až po reklamě!

Tentokrát jsme si řekl, že vyzkouším zcela novou trasu. Robinovu trasu, aneb jak se říká třicetikilometrové vycházce ze Sedlčan, jsem projít již dříve, ale obával jsem se špatného spoje. Mé obavy však rozprášila jedna známá, která jezdí sedlčanským autobusem do Prahy. Cesta tam trvá něco kolem hodinky a půl z autobusového nádraží Na Knížecí. Samotná trasa je pak lehce až středně obtížná, nějaké ty kopce, pole, louky, pouště a sem tam silnice s hospodou. Jediné, co zůstává otázkou, je jméno Robin. Jedná se snad o Robina Hooda, který se zde krátce prošel, nebo to byl Kryštůfek Robin?

Nicméně pojďme na autobus: Docela jsme koukali, jaká fronta se před nástupištěm udělala. Už půlhodiny předem zde čekalo několik nedočkavých tváří. Tak tak jsme se do autobusu vešli a sedli si, nicméně můj kamarád Jirka by asi raději stál, neb se za jeho sedadlem kymácel zapáchající bezdomovec a vedle něj, opřen čelem o protilehlé sedadlo, se houpal ze strany na stranu ospalý pochodník a neustále tak vrážel do Jirky. Kdyby tam Jirka neseděl, zajisté by spadl.

Pokud někdy pojedete autobusem z Prahy do Sedlčan, vyplatí se vystoupit na zastávce Laktos. Nalevo uvidíte sedlčanskou továrnu s Pepou, napravo pak hřbitov. Odtud kolem hřbitova to pak je jen co by pochodnickou holí dohodil ke kulturnímu domu, odkud pochod začínal.

Zahněte doprava a potom se vraťte do Počepic :-) Cesta je pak velmi dobře značena, téměř pořád se jde po turistických značkách a kde nejsou, je klasické místní značení „Pé-Pé.“ Akorát jednou jsme si pěkně zanadávali a nebyli jsme sami. A to tehdy, když jsme prošli křížovou cestu poblíž Počepic do strašného kopce a jak jsme tam dolezli, zjistili jsme, že se máme zase vrátit zpět, viz foto.

Ono né, že by to nebylo napsáno v mapce, ale člověk se tak nějak na doprovodné informace nekouká a užívá si okolních krás.

Během cesty panovala dobrá nálada, několikrát jsme se notně nasmáli, obvykle sami sobě. Zjistili jsme, že slogan JUST DO IT, který používá Nike, pochází od Járy Cimrmanna. Ten jednomu turistovi z Ameriky, který se ptal Cimrmanna na cestu do Tábora, nemohl odpovědět, neboť rychle spěchal a se slovy: „Omlouvám se, ale musím just dojit“ odběhl do místního kravína, kde instaloval svůj dojící přístroj, který měl vydojit více mléka. Americký turista pak ostře zahl doleva, uklouzl a udělal v zemi rýhu podobnou dnešnímu Nike logu.

Panorámata poblíž Počepic

K překvapivému zjištění mne také dovedla kamarádka Týna, která je veselá kopa. Zjistili jsme, že se neustále směje ze zoufalství. A víc bych to nerozebíral. Týna celou cestu natáčela, takže možná vznikne videoreportáž. V takovém případě ji sem přidám do odkazů na konci článku.

Letošní 45. ročník pochodu byl kulatý, a tak jsem přemýšlel, jakou barvu bude mít tradiční plastová botička, která se spolu s tatrankou dává v cíli za odměnu. Pořadatelé mne ale šikovně převezli, neboť byla průhledná. To jsem opravdu nečekal a jsem rád, že ji mám ve své sbírce. Botička

Na náměstí, stejně jako minulý rok, měl svůj stánek Jemča, kde jsem loni mohl vyzkoušet skvělé čajové koktejly. Letos se pohoršili, čajové mojito nebylo, koktejly byly do malých kelímků a zkrátka už to nebyla taková šou jako před rokem. I tak jsem si ale cíl užil a šťastný, že nepršelo, jsem se s přáteli vydal na autobus do Prahy, který za ten rok vůbec nezdražil. Doufám, že to tak bude i příští rok!

A jaké byly ty vaše Prčice? Šli jste do Prčic nebo jinam?

Chci vidět fotky…
Přejít do fotogalerie

Související články

Čajové koktejly – parádní osvěžení v horku
Prčice s řasou osvěžení
Už mě zase posílají do Pr…
“Mě láká velice, pochod Praha Prčice…”

2 komentářů k příspěvku “Di do Prčic! Tak jo!”

  1. Týna says:

    Dobrej článek:-D
    Ty jo ale ty fotky:-D a ty komentáře – směju se zoufalstvím:-D

  2. potvorka says:

    Krásný článek, přesně tak jsem si to představovala :-)

    Btw kolegyně Týna bude asi moje spřízněná duše :-D

Zanechte komentář