V úterý jsem opět zdolal s kamarádem Jirkou inline trasu Nymburk – Poděbrady. Stává se z toho celkem pěkná každoroční tradice. Tentokráte jsme hodně blbli a nakonec se sešli i s kamarádem Ondrou, který má poblíž chatu a přijel na kole. Blbnutí se dost projevilo na fotkách – slabší povahy proto nebudou klikat na přiložený odkaz.

Protože cestu jsem již popsal v předešlém nymburskopodě­bradském článku a také ve dvou fotogaleriích z roku 2007 a 2008, nebudu o ní hovořit znovu. Přesto na nás čekalo několik překvapení a situací, některých možná až neuvěřitelných. Tak za prvé: levý břeh (ve směru do Poděbrad) má totiž kompletně nový asfaltový povrch, čímž dělá trasu příjemnější a bezpečnější. Je také širší než pravá strana. Nový asfalt přibyl i za Poděbradami, pakliže se rozhodnete jet až do Libic. Tam se muselo dříve jet kousek po silnici, nyní je už možnost jet přímo podél Labe. Zpáteční cestu do Nymburka jsme absolvovali po straně druhé, kde jsme se také sešli s již zmíněným Ondrou. Protože Ondra přijel na dědečkově kole, jeli jsme raději pomaleji, aby nám stačil.

Překvapeních v průběhu dne bylo ale daleko víc. Protože jsme se potřebovali rozehřát, dali jsme si ranní běh z Masaryčky na Hlavák, aneb jak se Filip špatně koukl při plánování trasy. Bude si to pamatovat a příště se jistě bude držet hesla „dvakrát se dívej na IDOS, pak řež.“

Nedávno jsem si také zakoupil bruslařské hole, které se dají využít i na nordickou chůzi. Hnedle, jak jsme dorazili k Labi, jsem zjistil, že mi chybí u jedné z holí botička (gumová násada pro tvrdý terén typu asfalt apod.). Byl jsem tedy nemile zklamán, že jsem ji vytratil. Už už jsem se s ní loučil, když na mne náhodou vykoukla při cestě zpět na nymburské vlakové nádraží – neuvěřitelné štěstí, doteď nechápu.

No a tím posledním překvapením byla vysoká koncentrace hezkých dívek na jednoho obyvatele Nymburka. Všimli jsme si toho zcela náhodou, když jsme po dokončené trase seděli na náměstí se zmrzlinou. Jirka si nabalil hned tři…zmrzliny.

Až se budete dívat na fotografie, zjistíte, že nejvíce legrace jsme si užili s holemi a při obědě. Závěrem bych se rád veřejně omluvil Svatému Vojtěchovi a Svatému Radimovi, kteří ve zdraví přežili naše libické řádění a nehnuli přitom ani brvou.

Chci vidět fotky… | Článek z minulého roku | Fotky z roku 2008… | Fotky z roku 2007…

Filip 10.09.2009

1 komentář k příspěvku “Opět na bruslích v Poděbradech a okolí”

  1. VostudaBruslařů says:

    No jo, nic jiného bych ani nečekal…vožírat se a pak znesvěcovat všechny svaté…mám z vás chlapci radost:D

Zanechte komentář k VostudaBruslařů