Rok se s rokem sešel a zítra máme opět velikonoční pondělí. Zatímco na vesnici se chystá bujaré koledování, muži budou hledat dívky ve všemožných zašívárnách a ženy uzavřou sázky, jestli jejich manžel či příbuzný skončí ve škarpě tak jako minulý rok, kdy dostal 52 panáků, na pražských sídlištích bude ve srovnání s vesnicí celkem klid. Což je docela škoda.

Poslední dobou mi přijde, že Velikonoce ve smyslu tradic jdou do ústraní. Když jsem byl malý, jezdil jsem občas na svátky k tetě na vesnici, kde jsem chodil koledovat se starším bratrancem. Bylo to skvělé. Nešlo o to zmlátit co nejvíce holek, nebo přinést plnou nůši vajec a čokoládových zajíčků. Děvčata se totiž všemožně schovávala a my je hledali. Potom jsme se vždy někde sešli s ostatními koledníky a dávali si tipy, kde holky jsou, případně, kdo se ještě nenašel. Vzpomínám si, že tři byly schované v kanále. Schovka skvělá, ale když už na ní přijdete, není odsud úniku.

Pokud jsem byl v Praze, koledoval jsem u příbuzných. Je jasné, že na sídlišti tolik lidi neznáte a možná i proto se v městech tolik nekoleduje, kdo ví. Ale jednou jsme dokonce šli s kamarádem po sídlišti vykoledovat naše spolužačky ze základní školy. Nicméně, kdykoliv se teď zeptám některých svých kamarádů, kteří dříve koledovali, zda chodí koledovat, většina mi odpoví, že už ani ne. Přijde mi to smutné. Pro mě je to hezký svátek a myslím si, že hodně lidí přichází o veselé zážitky. Ne snad proto, že bych si vychutnával sado maso praktiky, ale z mnoha jiných důvodů.

Tak například pletení pomlázky – adrenalinová záležitost; když na poslední chvíli v městě hledáte vrbu, kde ještě jsou nějaké pruty. Jistě, mohli byste si je koupit, ale to přece není ono. Malování vajíček, vůně čerstvého mazance a nevinně se smějící beránek, kterému vždy s chutí ukousnu hlavu – co víc si člověk může přát! A pokud jsme u toho tradičního mlácení: je pravda, že mnoho dívek a žen Velikonoce nesnáší právě kvůli šlehání vrbovým patentem. Což se nedivím, někteří lidé se v tom vyžívají. Já to chápu jako den, kdy vyrazím s pomlázkou odříkat básničku, kterou si vždy musím zopakovat na nečisto, abych se ujistil, že to ještě umím, a dámy se mi nevysmály. Je to den, kdy mohu omladit dívky, nikoliv omlátit. Snažím se je omlazovat něžně. Trochu to sice zaštípe, ale spíše jen tak symbolicky. Navíc je to legrace, když dívky utíkají a piští. Povězme si upřímně: stejně se u toho smějí a mají takový oheň v očích, tak nevěřím, že by se jim to nelíbilo. Myslím, že to je právě to kouzlo Velikonoc. Dívka se trochu po ránu proběhne, což svědčí jejímu svalstvu a krevnímu oběhu, ječí a piští, díky čemuž vylepšuje své hudební predispozice a nakonec dostane krátkou mírně pichlavou masáž hýžďových svalů – kdo má celulitidu, jistě to ocení, prostě musí, to je bez debat. Žena nemusí platit za jednodenní pobyt v lázních a koledník, co by terapeut obdrží několik vajec jako svou odměnu. Což sice dočasně zvýší hladinu cholesterolu v krvi, ale myslím si, že po psychické stránce získá skvělý pocit za dobré skutky. A jak známo, dobrý psychický stav zlepšuje i ten fyzický. Navíc jde i o kulturní zážitek – co malované vejce, to originál hodný muzejní výstavy. A pokud ne muzejní, dočasná rodinná vernisáž v podobě mísy na stole je přece taky pěkná. Zvažte to, přátelé, nestojí jeden den v roce za takový zážitek?

Jsem sám zvědav, jaké dojmy si odnesu ze zítřejší koledy. Po ránu koleduji mamku – pokud jde do práce, přivstanu si. Ihned potom se oblékám a vyrážím za tetou. Tam je babinec. Scházejí se její dvě dcery, které mají dohromady tři dcery. Obvykle jsem ještě dohodnutý s dědou, takže chodíme společně. Minulý rok se vydařil. Když jsem odcházel od tety, schoval jsem pomlázku pod bundu a vracel se domů. Dole u výtahu přistoupila sousedka, vracející se z práce. Tvářila se unaveně. Inu, co bych pro její omlazení neudělal. Vzhledem k tomu, že cesta naším výtahem do patnáctého patra je docela dlouhá a prakticky utéci také moc nejde, užili jsme si oba nevšední velikonoční zážitek. Výtah se neutrhl a já dostal velikého čokoládového zajíce. Paní mi nakonec poděkovala a s úsměvem dodala, že jí to docela probudilo.

Neváhejte tedy a oprašte své pomlázky, pánové, a pamatujte si, že jde o omlazovací proces, sexuální praktiky drsnějšího rázu si přece můžete nechat na večer. A vy dámy, věřte, že mezi koledníky se najdou gentlemani, pro které koleda neznamená jen červené zadky. A ty, u kterých to bezpečně víte, ty polijte vodou, vždyť tak to má být!

A pro ostatní je tu loňská, nicméně nadčasová velikonoční básnička.

Popularity: 5%