Tatry jsou za mnou a musím říci, že jsem si je perfektně užil. S Mončou jsme prošli opravdu mnoho zajímavých míst a lokalit. A nafotil jsem toho tolik, že snad ani nedokážu vše popsat. V mé galerii najdete opravdu mnoho fotek. Pojďme si k nim něco málo povědět.
Fotky jsem seřadil podle jednotlivých dní, od příjezdu až po odjezd. První den jsme přijeli odpoledne autobusem Student Agency do Popradu, odtud pak vláčkem a s přestupem na električku do Tatranské Lomnice, kde jsme byli ubytováni. A další dny už jsme mašírovali.
Nejvíce fotek jsem udělal asi hned první túru – to víte, vodopády. Málem jsem si vyfotil kartu, a tak jsem večer ještě promazal asi 100 fotek na styl „jeden vodopád 100× jinak.“ Ale Monča na tom nebyla o moc líp. A tak jsme se rozhodli, že druhý den už nebudeme takoví fotografové a začneme trochu sportovat.
A tak jsme se kolem sedmé ranní druhý den vypravili na největší „nožní“ výstup, který momentálně lze v Tatrách uskutečnit (pak už jedině lanovky a nebo horský vůdce či horolezec) – výšlap na Rysy (2499 m.n.m.). No to jsme si dali…celkem nás to vyčerpalo, a tak jsme čtvrtý den jen odpočívali.
Navštívili jsme místní restauraci „Stará mama,“ odkud uvidíte spíše plyšové fotky. Možná si říkáte, proč je na nich plyšák a proč se sem tam objeví i v jiných galeriích. Znáte film Amélie z Montmartru? Tam chodí Améliinu otci poštou fotky jeho trpaslíka, který záhadně zmizí ze zahrady, z různých světových lokalit. Trpaslík u Eifelovy věže apod. A tak mne napadlo něco podobného – budu fotit plyšáka v Tatrách. A protože má kolegyně z práce takových plyšáků habaděj, oslovil jsem jí a ona mi zapůjčila růžového lva. Kompletní galerii lvíčka v Tatrách můžete vidět na jejím webu a nebo se hned proklikat níže v minialbu.
Rysy nás opravdu vyčerpali, ale pátý den jsme si řekli, že si uděláme krásný výlet do Belianských Tater. Ty navazují na Vysoké směrem na východ. Jsou úplně jiné oproti Vysokým. Zatímco Vysoké Tatry budí respekt svými holými špičatými vrcholky, Belianské jsou obrostlé zelení a lehce zakulacené. Mne osobně uchvátily. Ze Ždiaru vede naučná turistická trasa s převýšením 1 km. No to jsme si zas dali! Zplaveni a s mokrým trikem, trenkami a spodním prádlem jsme se vysoukali na vrcholky. Stálo to za to. Výhled na téměř všechny vrcholky Vysokých Tater se nám opravdu líbil. Po chvíli kochání přeletěl i vrtulník záchranné služby, který hledal dva dny ztraceného polského turistu. Naši sousedi z chaty dorazili na stejné místo o dvě hodiny později, kde potkali už přímo záchranáře. Jejich pes jim prý snědl svačinu i s igelitem a mlsně se olizoval. Z Belianek se dalo sejít do Vysokých na Zelené pleso, kde zas pro změnu zemřel den předtím turista. Ale nám se naštěstí nic nestalo a pajdavým krokem jsme dolezli večer smrdutí do chaty.
Po této „vycházce“ jsme zase zvolili něco oddychovějšího, ale ve sportovním duchu. Kousek od nás se skrývala chata Plesnivec, kterou jsem pořád neúmyslně přezdíval Plešivec. Cestou jsme zmokli. I když se mi nelíbilo, že jsem zase celý mokrý, co by to bylo za pobyt, kdyby člověk v Tatrách alespoň jednou nezmokl? Na Plesnivci dělají výbornou česnečku, která mě dostatečně zahřála na to, abych vydržel do další polévky zpět v Lomnici.
Předposlední den už jsme jen zajeli na Štrbské pleso a došli si skočit na vodopád Skok. Nakoupili jsme si dárky, jukli na slovenskou televizi, pobalili no a poslední den šup do Prahy.
Když jsme do Tater dorazili, pršelo a druhý den bylo pěkně. Když jsme Tatry opouštěli, pršelo a druhý den bylo v Praze pěkně. Myslím, že počasí se tedy vydařilo.
Ale to není zcela vše. Protože jsem sem tam fotil kromě přírody i nějaké ty blbosti, rozhodl jsem se udělat pět speciálních galerií. Pobavit by vás mohla galerie věnující se obuvi na túrách a nebo dokumentární galerie o tom, co všechno lidé dělají na horách. A pokud by vám fotky nestačily, Monča jich má opravdu mnoho na svém rajčeti.
Popularity: 3%
