Zdejší zábavně laděná vystoupení nejsou pravděpodobně plánovaná, nečekejme tedy hudební pondělky či taneční úterky, skoro by se dalo říci, že se jedná o nahodilé akce, kdo ví. Tak jako tak se jedná o mimořádný počin místního zastupitelstva. Občané mohou být rádi, že se o ně politická honorace tak dobře stará.

Na co se tedy člověk může těšit? Standardně zde potkáváme hudebníky všech žánrů. Kytarista nám zazpívá české i zahraniční zálesácké písně, po večerech můžeme zaslechnout africké rytmy bubnů a v největší přepravní špičce je už od eskalátoru slyšet klasická hudbu houslisty – zřejmě sólista Státní opery Praha. Na své si tedy přijdou skutečně všichni. To ovšem není zcela vše.

Zvětšit mapu

Prohlédněte si okolí metra v Google Street View

Každé odpoledne se můžeme těšit na autorské čtení ze Strážné věže, po ránu pak potěší kolegové se svým časopisem „Probuďte se!“ Jdete z práce pozdě a nestihli jste nakoupit na večeři? Nezoufejte! Vedle konkurenčního drahého supermarketu se ve vestibulu najde místo i pro lahůdkáře, jehož čerstvé výběrové salámy, jitrničky a sýry lákají svou omamnou vůní i obyvatele sousedního Ládví. Ještě že jeho krámek stojí naproti zapáchajícím toaletám, které jako jediné tuto kulturu trochu kazí.

Kromě těchto relativně stálých zpestření můžeme občas přispět i na charitu, zakoupit si květiny, které již svázané drží paní postaršího věku, a někdy, zvláště v brzkých ranních hodinách, zaslechneme romantickou kakofonii místního sboru vousatých mužů, kteří velmi zdařile předstírají bezdomovce (kdyby to totiž byli bezdomovci praví, jistě by se nestrpěl zápach a špína u kašny s vodou). Podle ověřených informací se ale jedná o pracovníky blízkého Kastrálního úřadu, čímž by se i vysvětlovaly jejich občasné zvláštní hlasové transpozice.

Taková je dnes moderní kultura Kobylis a buďme za ni rádi. Vždyť v dnešní uspěchané době člověk kolikrát nemá ani čas zajít na koncert či si přečíst kvalitní knížku. Kobylisy si to uvědomují a dokonce vycházejí vstříc i mladým. Na své kulturní akce lákají například v síti Foursquare – geolokační službě umožňující sbírat body a sdílet s uživateli postřehy ze zajímavých míst.

Je tedy vidět, že se Kobylisy ubírají správným směrem a nic neponechají náhodě. Snad se podobných událostí dočkáme i na jiných zastávkách.

…Evžen se pousmál, neboť už znal příčinu toho, proč čaj Jaroušovi nechutnal. A pravděpodobně by svému kamarádovi odvětil, že se důvod dozví, když si přečte náš dnešní článek."

Předchozí situace se může stát i vám. A možná se vám také stalo, že jste pili stejný čaj, ale někdo ho zkrátka připravil lépe. S přípravou kvalitního čaje souvisí jistá zkušenost a znalost konkrétního čaje. Ať už jsme ale zkušení jakkoliv, dvě kritéria bychom si při přípravě hlídat měli: Tím prvním je doba louhování a tím druhým je teplota, o které se dnes budeme bavit. V předchozím příkladě Jarouš přelil kvalitní jemný zelený čaj vroucí vodou. Tím mohl zapříčinit, že se jednotlivé látky z lístků uvolnily příliš rychle a čaj neměl odpovídající chuť ani vůni. Jak ale zvolit tu správnou teplotu?

Každý čaj specifický, informaci o teplotě nalezneme vždy na obalu. Přesto se může stát a i mě se stalo, že jsem dostal hezky zabalený čaj přímo v dóze bez dalších informací. Co potom? A když už teplotu zjistím, jak jí změřím? Pojďme si odpovědět na obě dvě otázky.

Doporučené teploty čajů

Čaj zaléváme vodou o určité teplotě na dobu potřebnou k louhování. Při této době se uvolní správný poměr látek, které dodají čaji odpovídající chuť, sílu a barvu. Při delším louhování nebo při špatné teplotě poměr není správný, a proto je možné, že vám čaj nezachutná. To byla trocha té teorie a nyní jen dodejme, že pro určité typy čajů existují ideální teploty:

• tmavé a černé čaje zaléváme vroucí teplotou, tedy okolo 95° C, spadají sem čaje jako Assam, Ceylon, Earl Grey a i některé Daarjeelingy a další
• obvyklá teplota polofermentovaných čajů, tzv. oolognů, je okolo 80 – 90° C
• čaje zelené potřebují obecně nejchladnější vodu, jejíž teplota se pohybuje od 60 do 80 °C
• ovocné a bylinné čaje vyžadují teplotu okolo 90° C.

Znovu přitom říkám, že tuto teplotu nesmíme brát jako dogma. Jedná se o doporučené teploty, které mohou vést k co nejlahodnějšímu šálku. Nicméně člověk by měl i trochu experimentovat a objevit, že každý čaj má svá specifika, své „manýry“ a s každým dalším šálkem mu přicházíme na kořínek.

Jak „uvařit“ správnou teplotu

Jak ale správnou teplotu vody nastavit? Existuje několik způsobů. Vroucí voda nám asi činit problém nebude. Existují i varné konvice, kde vyberete teplotu a ta se připraví jako třeba v kovici Catler KE 8010. Pro nižší teploty by voda měla projít varem a poté je vhodné ji nechat odstát. Pokud nemáme speciální drahé varné konvice, můžeme použít čajový teploměr. Jejich cena se pohybuje mezi 80 – 200 Kč, ale ty dražší obvykle můžete píchnout i do masa a je otázka, zda se vlastně ještě jedná o čajový teploměr.

Já jej občas používám na nižší teploty. Líbí se mi na něm mimo jiné i to, že když ho dám do konvičky, nepraskne, jako jste to možná někdo zkusili s klasickým podpažním rtuťovým, když jste se chtěli ulít ze školy. A vůbec: jak leze ta teplota nahoru, tak mi to zkrátka činí jakési vnitřní potěšení. Můžete si s ním tedy užít docela legraci.

Když jsem ho dostal, měřil jsem doma v euforii snad všecho: vodu na čaj, vodu na polívku, vodní lázeň, než jsem se šel koupat. Když se však ve dveřích objevili dva pánové v bílých pláštích, musel jsem jim slíbit, že teploměr budu používat už jen na přípravu čaje. S pány nebyla legrace, vůbec nepochopili můj pokus o vtip, změřit jim teplotu v podpaždí, protože byli oba brunátní.

Každopádně jeden z těch levnějších teploměrů můžete koupit třeba v oxalisu, zrovna ten mám já. Na zadní straně obalu je dokonce tabulka s doporučenými teplotami, což se rozhodně vyplatí.

Až si tedy koupíte čaj, jako to udělal Jarouš, nezapomeňte se podívat na teplotu a dobu louhování na obalu. Pokud tam teplota nebude, podívejte se sem a máte jasno. No a nejste-li zrovna čajoví mistři, kteří teplotu odhadnou, klidně použijte čajový teploměr. Jen pozor na to, abyste jej neprohodili s lékařským rtuťovým.

Přestože jsem hlavně čajař, nepohrdnu něčím ostřejším. A teď nemyslím jen čaj s rumem. Když už je člověk na dovolené, měl by zakusit i tamnější speciality. A tak jsme v Aprice, na doporučení jedné mé známé, hledali Bombardino.

Jedná se o tradiční italský míchaný nápoj, s kterým se můžete setkat zejména v lyžařských střediscích, ale určitě i kdekoliv, kde je potřeba se pořádně a rychle zahřát. Kombinace horkého vaječňáku, whiskey a pravé šlehačky docílíte několika příjemných efektů:

• po pár doušcích máte prohřáté celé tělo, zabere lépe než grog
• pochutnáte si na sladkém nápoji s hořkým ocasem whiskey
• brzy máte chuť na další
• a je vám velmi velmi lehko…škyt…zkrátka takhle člověk lyžuje, pak si sedne, příjemně relaxuje a najednou je opilý ani neví jak

Možná, že tuto sezonu už se na lyže nevydáte, ale pokud pojedete někdy do Itálie a budete mít příležitost, určitě si Bombardino dejte. V rámci udržení permanentní vysmáté nálady, ale zejména pro účely srovnání, jsme jej vyzkoušeli na několika místech. A právě tehdy bohužel zjistíte, že se cena a způsob přípravy liší bar od baru. S trochou nadsázky by se dalo říci, že se člověk musí párkrát opít, aby zjistil, kde se ožrat nejlépe.

V Aprice tedy mohu doporučit restauraci Ristorante Bar Malga Magnolta umístěnou 1900 m. n. m., ke které se dostanete například lanovkou ze zastávky Magnolta. Tam dostanete velkou sklenici s pořádným panákem whiskey a vynikající šlehačkou.

Pokud si Bombardino oblíbíte, můžete si jej v tamních obchodech koupit ve flašce, stejně jako my. Samotný již připravený nápoj pak stačí jen ohřát, nalít, přidat šlehačku a hned je veselo! Také jsme zjistili, že ve studené formě slouží jako skvělá poleva na zmrzlinu.

A všichni ostatní, kteří si chcete Bombardino připravit, se můžete podívat na recept z pořadu S Italem v kuchyni. Přeji dobré chutnání!

Chci vidět přípravu a recept…

Související odkazy

Lyžovačka v Aprice

Kurz je rozdělen na deset lekcí a spouští ve přímo ve Vašem prohlížeči – je tedy nutné připojení k internetu. Výuka je interaktivní – pomocí audiovizuálního doprovodu se dozvíte mnoho souvislostí a vše si můžete vyzkoušet „klikací“ formou.

Elearningový kurz – vlevo seznam kapitol, vpravé části hlavní obrazovka s textem a úkoly

Výukový kurz je určen všem lidem, kteří se potřebují rychle dozvědět a také vyzkoušet, co vše jim Windows 7 přináší nového. Neočekávejte, že se naučíte pracovat s počítačem – k tomu jsou kurzy jiné, za které byste si už museli připlatit. A nebo si najmout mě.

Elearning na Windows 7 Vám vřele doporučuji. Snadnou formou se dozvíte novinky a zajímavosti operačního systému. Na přípravě lekcí, podkladů a textů jsem se podílel, takže pokud budou jakékoliv další dotazy, můžete využít mých zkušeností.

Chci vyzkoušet elearningový kurz a zjistit, co si na nás Filip vymyslel…

Moji zeměkoulíci,
úsměv mějte na líci!

Obrázek 1: Děkovný poslední snímek s kontaktem – podobnost je čistě náhodná

„…vidím, že tedy nejsou již další dotazy, a tak Vám děkuji za pozornost a nashledanou.“

Tak nějak možná zněl konec vaší prezentace, anebo jste již něco podobného slyšeli. Větu „Děkuji za pozornost“ také často vídáme na posledních snímcích prezentací. Otázkou zůstává, zda se vůbec děkovat má.

V současné době pracuji jako lektor počítačových kurzů a ještě jsem si bokem zkusil výuku informatiky na Vysoké škole ekonomické. V průběhu celého mého studia ve škole jsem vídal snímky „děkuji za pozornost“ u vyučujících a studentů, kteří prezentovali. A stejně tak jako děkovali všichni okolo za pozornost, děkoval jsem i já. Není to ale tak dávno, kdy mi bylo kolegy lektory sděleno, že děkovat při prezentacích není zcela žádoucí, stejně jako omlouvání se. Důvodem může být fakt, že lidé se přišli něco dozvědět, někoho si poslechnout a tedy není třeba děkovat, právě naopak publikum by mělo být vděčné (samozřejmě, když se opravdu něco dozví a lektor nemáchá rukama nohama a neříká páté přes deváté).

Obrázek 2: Poslední snímek prezentujícího z firmy ESET na jedné konferenci o počítačové bezpečnosti

V tu chvíli jsem byl v šoku a neskrýval jsem své rozčarování. Neustále vídám děkování za pozornost, i já jsem to dělal a najednou zjišťuji, že je to špatně. Dokonce i pokyny k předmětu, který na VŠE vyučuji, říkají, že studentům máme říci, že v závěru by měli děkovat za pozornost. Tak jak tedy? Až do teď jsem si myslel, že poděkování je věcí společenské konvence a že děkovat by se mělo jako projev slušnosti, pokud cítím, že je to žádoucí. Na druhou stranu je pravda, že moderátoři také neděkují. Neříkají: Děkujeme, že jste se na nás dívali.

Od jedné osoby, které důvěřuji a pod jejímž vedením jsem absolvoval jednosemestrální kurz prezentačních dovedností, jsem se dozvěděl toto:

„Myslím si, že otázka děkovat či neděkovat publiku je věcí názoru. Je pravda, že moderátoři neděkují, ale také většinou neposkytují odborný výklad, který je náročný na pozornost. Pokud cítíš, že je na místě poděkovat, klidně to udělej. V tomto směru si myslím, že obecné pravidlo neplatí, každý řečník je jiný a publikum též. Když si publikum poděkování zaslouží, má na něj právo. Přání bych přidala také. Neděkovala bych (případně ani nepřála) nepozornému a pasívnímu posluchačstvu.“

Osobně bych se přikláněl k právě takovému vyjádření. Oslovil jsem také portál www.uspesnapre­zentace.cz/, jak to vidí oni. Jsem zvědavý na odpověď, kterou sem pak připíši.

Jak to tedy je? Máme děkovat a nebo nemáme? A záleží přitom, v jaké roli se jako prezentující osoba nacházíme? A jak to vlastně vnímáte vy jako publikum? Přijde vám zcela normální a běžné, když prezentující poděkuje za pozornost a nebo jste se nad tím už někdy pozastavili?

Myslím si, že opravdu záleží na situaci, ale možná máte jiný názor. Možná máte i podobnou zkušenost a přemýšleli jste nad tím stejně jako já, ať už v roli vystupující osoby nebo osoby v publiku. Pokud ano, těším se na vaše názory, zkušenosti a zážitky v diskusi.

A na závěr mi dovolte poděkovat za pozornost, že jste si přečetli tento článek. Jakékoliv dotazy a názory?;-)

Jedli jste někdy sushi? Chutnalo vám? A že jste ho zkoušeli i sami vyrobit? Ti, kdo by na poslední otázku odpověděli ano, vědí, že to není žádná legrace a investice do náčiní a ingrediencí se vyplatí.

Pro všechny nadšence sushi tu mám bezva hru! Jedná se o klasickou hru typu přijde zákazník, objedná si, já mu to dám a seberu peníze. Ale není to až tak jednoduché: není sushi jako sushi, požadavky zákazníků se mění a vy musíte použít ty správné ingredience, které logicky docházejí. Nezbývá nic jiného než je pravidelně objednávat. Protože se vám sem tam nepodaří uklohnit tu správnou delikatesu a příprava se prodlouží, můžete zákazníky ukonejšit lahodným saké a nebo předvést své mistrné umění s nožem. Jen bacha na prsty!

Hra mě opravdu chytla, v poslední úrovni jsem už opravdu téměř nestíhal. Škoda jen, že se jedná o demoverzi, ale i tak se myslím bude líbit. Sám jsem pak zůstal nenasycen a měl jsem na sushi chuť. Snad se na sushi vydám jindy se svým japonským kamarádem.

Hru můžete navštívit na adrese http://www.mi­niclip.com/ga­mes/youda-sushi-chef/en/. Přeji příjemnou zábavu, doufám, že se vám bude líbit stejně jako mně.

A protože nestíhám, řekl jsem si, že vás alespoň nalákám prázdninovým předsevzetím, co bych tu rád uveřejnil. Rád bych udělal videonávod týkající se wordu – uvidíte word obrazem a mě možná i hlasem, ještě se necháme překvapit. Také dlužím pár recenzí čajoven. V průběhu června se chystám na výlet z Děčína do Drážďan na bruslích a myslím si, že pokud se doplazím zpět, můžete se těšit na veselé zážitky z cesty. Již se doma v posteli sportovně připravuji…

…ovšem ne vždy člověk může lenošit v posteli, za 8 minut mi začíná školení v Gopasu, a tak se s vámi pro tuto chvíli rozloučím a zakončím dnešní příspěvěk možná trochu otřepanou, ale za to mne to skutečně zajímá, otázkou, kam se chystáte letos na prázdiny a výlety? Podělte se, budu se těšit a inspirovat.

Jste z Prahy či okolí a chodíte rádi na plesy? Ať už tancovat, nebo koukat na lidi, jak jim to nejde a tiše doufat, že vás nikdo nevyzve k tanci? Byli jste ve více než jednom tanečním domě a z každého si odnášíte jiné zážitky? Pak jste ti praví, kdo mohou v anketě ohodnotit pražské plesové lokality.

Plesová sezona se pomalu chýlí ke konci. Já jsem se letos účastnil dvou plesů, z nichž se jeden konal na Žofíně (reprezentační ples nejmenované vysoké školy sídlící kousek stanice metra Dejvická), druhý byl maturitní, který se konal v Lucerně. Když jsem odcházel z druhého plesu, uvědomil jsem si, že co ples a lokalita, to úplně jiné tancování, atmosféra a rovněž i ceny (i když poslední dobou mi přijdou vyrovnané). Někde si skoro nezatancujete z důvodu malého parketu, jinde je vzduch tak řídký, že by zde mohli trénovat horolezci.

A proto jsem sestavil pětici nejznámějších pražských tanečních lokalit. Zajímalo by mě, kde si plesy nejvíce užijete – který taneční dům je pro vás ten nejlepší a kam se rádi vrátíte. Já osobně mám rád Žofín a Vinohrady (kde jsem vlastně prožil i svá taneční). Jsem tedy zvědavý, jak je tomu u vás. Samozřejmě, že cokoliv byste rádi dodali, můžete v komentářích pod anketou. A rovněž budu rád, pokud mi někdo doporučí skvělé místo na ples nacházející se mimo Prahu. Třeba tam najdu i Popelčin ztracený střevíček. Nuže, dost povídání a dejme se do hlasování!

Na videu mimo jiné uvidíte, jak neumím lít vodu. Ono to není žádná legrace, když natáčíte a v druhé ruce držíte konvičku. Možná, že to dokonce zastíní samotný výbuch a gejzíry lávy. Uvidíte sami.

Po vylití vody mi zůstal dinosaurus ve vajíčku. S trochou násilí se mi podařilo vajíčko zničit, aby dinosaurus konečně mohl na svět a trochu povyrůst. A to se mu také podařilo. Jakmile jsem mu dal nažrat, tak vylítl z pokoje jako blázen a rozšlapal nám záchod a koupelnu a pak vyběhl z domu. Posuďte sami na poslední fotografii! Teď budeme muset udělat bytovou rekonstrukci.

Tak co, poznali jste dinosaura?

Jak to začalo…