Na některé z těchto čajů bych rád udělal recenze. Také budu rád, když se do tabulky podíváte a řeknete mi, zda byste si vybrali a nebo vám v tabulce něco chybí, věřím, že ano, čajů je hodně. Budiž mi to třeba i inspirací pro další čajová posezení a nebo recenze.

A to je pro dnešek vše, pokud jsem vás nalákal na nějaký ten čaj, pak vám přeji dobré chutnání.

Chci vidět, jaké čaje má Filip doma

…Evžen se pousmál, neboť už znal příčinu toho, proč čaj Jaroušovi nechutnal. A pravděpodobně by svému kamarádovi odvětil, že se důvod dozví, když si přečte náš dnešní článek."

Předchozí situace se může stát i vám. A možná se vám také stalo, že jste pili stejný čaj, ale někdo ho zkrátka připravil lépe. S přípravou kvalitního čaje souvisí jistá zkušenost a znalost konkrétního čaje. Ať už jsme ale zkušení jakkoliv, dvě kritéria bychom si při přípravě hlídat měli: Tím prvním je doba louhování a tím druhým je teplota, o které se dnes budeme bavit. V předchozím příkladě Jarouš přelil kvalitní jemný zelený čaj vroucí vodou. Tím mohl zapříčinit, že se jednotlivé látky z lístků uvolnily příliš rychle a čaj neměl odpovídající chuť ani vůni. Jak ale zvolit tu správnou teplotu?

Každý čaj specifický, informaci o teplotě nalezneme vždy na obalu. Přesto se může stát a i mě se stalo, že jsem dostal hezky zabalený čaj přímo v dóze bez dalších informací. Co potom? A když už teplotu zjistím, jak jí změřím? Pojďme si odpovědět na obě dvě otázky.

Doporučené teploty čajů

Čaj zaléváme vodou o určité teplotě na dobu potřebnou k louhování. Při této době se uvolní správný poměr látek, které dodají čaji odpovídající chuť, sílu a barvu. Při delším louhování nebo při špatné teplotě poměr není správný, a proto je možné, že vám čaj nezachutná. To byla trocha té teorie a nyní jen dodejme, že pro určité typy čajů existují ideální teploty:

• tmavé a černé čaje zaléváme vroucí teplotou, tedy okolo 95° C, spadají sem čaje jako Assam, Ceylon, Earl Grey a i některé Daarjeelingy a další
• obvyklá teplota polofermentovaných čajů, tzv. oolognů, je okolo 80 – 90° C
• čaje zelené potřebují obecně nejchladnější vodu, jejíž teplota se pohybuje od 60 do 80 °C
• ovocné a bylinné čaje vyžadují teplotu okolo 90° C.

Znovu přitom říkám, že tuto teplotu nesmíme brát jako dogma. Jedná se o doporučené teploty, které mohou vést k co nejlahodnějšímu šálku. Nicméně člověk by měl i trochu experimentovat a objevit, že každý čaj má svá specifika, své „manýry“ a s každým dalším šálkem mu přicházíme na kořínek.

Jak „uvařit“ správnou teplotu

Jak ale správnou teplotu vody nastavit? Existuje několik způsobů. Vroucí voda nám asi činit problém nebude. Existují i varné konvice, kde vyberete teplotu a ta se připraví jako třeba v kovici Catler KE 8010. Pro nižší teploty by voda měla projít varem a poté je vhodné ji nechat odstát. Pokud nemáme speciální drahé varné konvice, můžeme použít čajový teploměr. Jejich cena se pohybuje mezi 80 – 200 Kč, ale ty dražší obvykle můžete píchnout i do masa a je otázka, zda se vlastně ještě jedná o čajový teploměr.

Já jej občas používám na nižší teploty. Líbí se mi na něm mimo jiné i to, že když ho dám do konvičky, nepraskne, jako jste to možná někdo zkusili s klasickým podpažním rtuťovým, když jste se chtěli ulít ze školy. A vůbec: jak leze ta teplota nahoru, tak mi to zkrátka činí jakési vnitřní potěšení. Můžete si s ním tedy užít docela legraci.

Když jsem ho dostal, měřil jsem doma v euforii snad všecho: vodu na čaj, vodu na polívku, vodní lázeň, než jsem se šel koupat. Když se však ve dveřích objevili dva pánové v bílých pláštích, musel jsem jim slíbit, že teploměr budu používat už jen na přípravu čaje. S pány nebyla legrace, vůbec nepochopili můj pokus o vtip, změřit jim teplotu v podpaždí, protože byli oba brunátní.

Každopádně jeden z těch levnějších teploměrů můžete koupit třeba v oxalisu, zrovna ten mám já. Na zadní straně obalu je dokonce tabulka s doporučenými teplotami, což se rozhodně vyplatí.

Až si tedy koupíte čaj, jako to udělal Jarouš, nezapomeňte se podívat na teplotu a dobu louhování na obalu. Pokud tam teplota nebude, podívejte se sem a máte jasno. No a nejste-li zrovna čajoví mistři, kteří teplotu odhadnou, klidně použijte čajový teploměr. Jen pozor na to, abyste jej neprohodili s lékařským rtuťovým.

Rooibos (90%), aroma, květ chrpy, bodláku, slunečnice a růže.

Příprava

Připravila jsem si celou konvičku čaje v poměru 4 čajové lžičky na litr (vroucí) vody.

Barva

Oranžová až oranžově-hnědá.

Vůně

Všechny rooibosy mají svou příjemnou specifickou vůni, která je cítít i zde. K tomu se přidá tón květů, především nejvýraznější vůně růže.

Chuť

Chuť je lehká, příjemná a jemně nasládlá. V ústech však dlouho nezanechá žádný dozvuk.

Kdy ho pít

Tento rooibos je, co se vhodnosti pití týče, velmi univerzální. To znamená, že ho můžete pít kdykoliv.

Tip: Když Vám přijde návštěva, která není zrovna odborníkem na čaje, ale zároveň ji nechcete odbýt pouze černým pytlíkovým čajem, nabídněte rooibos. Určite neuděláte chybu.

Celkový dojem

Jeden z levnějších sypaných čajů (cena cca 25,–Kč) odpovídá své kvalitě. Jak už jsem se zmínila v Tipu pro Vás, lehký nadstandard, jenž si může dovolit mnoho lidí, ale nic pro experta, který si čaj chce více vychutnat.

Tuto recenzi Vám připravila a čajík vypila Maya

Chceš se také podělit se svými čajovými zážitky a obohatit tak čajovou kulturu? Ozvi se a jistě se dohodneme. Cesta čaje je všem otevřena…

Související články

Shui shien (Vodní víla)
Roiboos (pytlíková recenze)
Zobrazit všechny recenze…

Shui hsien, neboli Vodní víla, je jeden z nejznámějších polozelených oolongů. Pro některé to znamená, že Vás povzbudí. Já osobně jsem ho konzumovala večer a usnutí mě nedělalo problém.

Shui hsien – převzato z fantasyobchod­.cz

Příprava

V tomto případě jsem si vypůjčila text e-čajovny, kde o přípravě oolongu píší:

Obecně se doporučuje zalévat co nejvíce horkou vodou. Měl by se vkládat do vyhřáté konvičky. Lístky se opláchnou a spaří prvním zalitím, nálev se pak vylije. Doba louhování závisí na druhu oolongu, při následujících nálevech se postupně prodlužuje, vždy asi o 15 – 30 vteřin. Konvičku bychom měli pokaždé celou vyprázdnit. Důležité je také nezapomenout lístky v konvičce zalít, aby nevychladly. Možné je také konvičku občas přelít teplou vodou, a tak udržet teplotu.

Barva

Barva čaje, převzato z probuzenyslon­.cz

Vůně

O tomto čaji se hovoří v souvislosti s vůni ořechů a já to mohu jen potvrdit. Vůně sladká, příjemná, připomínající tyto plody.

Chuť

Byla jsem vílou okouzlena. Její jemná nasládlá chuť se doslova rozplývá na jazyku. Poznáte i příchuť zmíněných oříšků, která Vám zůstane v ústech ještě dlouho po napití.

Kdy ho pít

Díky své jemnosti ho můžete pít v jakoukoliv denní i roční dobu. Já doporučuji si tento nápoj vychutnat v klidné a příjemné atmosféře. Nikdy totiž nezapomínejte na to, že prostředí a společnost ovlivňují Váš dojem z chuti čaje.

Celkový dojem

Byla jsem velmi překvapena krásnou vůní, jemnou nasládlou chutí a zároveň přijatelnou cenou. V čajovně v Mariánských Lázních mě konvička přišla na 55,–Kč.

Tuto recenzi Vám připravila a čajík vypila Maya

Chceš se také podělit se svými čajovými zážitky a obohatit tak čajovou kulturu? Ozvi se a jistě se dohodneme. Cesta čaje je všem otevřena…

Možná si řeknete, proč za čajem chodit do nějaké sokolovny, když je v republice plno hezkých čajoven. Inu, cesta čaje je dlouhá a než jí dovršíte, i ta méně nápadná čajová chýše může skýtat hodnotnější zážitek. Protože je 太極拳 (doufám, že jsem to napsal dobře, má to být Taiji) staré čínské bojové umění, lidé, kteří pořádají takovýto dýchánek, budou mít k čajové kultuře jistě blíže než klasický zpomalený čajař z čajovny U dvou šálků. Navíc dostanete ochutnat čajík kupovaný v Číně a to se za 100 Kč, které za večer utratíte, rozhodně vyplatí. Uvidíte čínský způsob přípravy čaje zvaný kung-fu nebo-li Gong-fu cha a dozvíte se plno zajímavých informací.

Malá místnost, která je za normálních okolností určena ke cvičení, se decentní úpravou přeměnila v čajový koutek. Nic extravagantního, žádné přešperkované ozdoby. Sesličky či polštářky na zemi, uprostřed bambusový stolek s miskami a konvičkou, se židlí pro vrchního čajaře, příjemná hudba a vůně a sem tam pár čínských drobností. Už jen abych ochutnal čaj, říkal jsem si v duchu.

Když se místnost naplnila asi patnácti osobami, dorazil i pán (říkejme mu třeba Petr Donát), který nám připravil lahodný čaj. Byl to kamarádův trenér. Po chvíli poslouchání mi došlo, že má čaj opravdu velmi rád, a tak jsem byl rád, že je rád, a že bude čaj připraven s láskou a šetrností.

Čaj, který jsme pili, byl mix Pu-Erhu a jasmínového čaje. Čajový mág konvičku pěkně napěchoval a dal nám přivonět ke spařeným lístkům – voněly nádherně po jasmínu. Při prvním nálevu jsem měl pocit, že piji hutnější jasmín. Na kamaráda čaj zapůsobil a s pokřiveným úsměvem mumlal něco o ovocných čajích a cukru. S dalšími nálevy se ale čaj proměňoval v klasický zemitý Pu-Erh, což bylo na čaji opravdu úžasné.

Mezi nálevy jsme se dozvěděli mnoho zajímavostí z čínské kultury – od počítání na rukách, přes picí hry jeho mistra Taiji. Pro mne ale byla asi nejpřínosnější informace týkající se děkování čaje beze slov. Chcete-li Číňanovi poděkovat za dobrý čaj, stačí prý dvakrát poklepat skrčeným ukazováčkem a prostředníčkem o stůl. Procvičit si to můžete například v čajovém klubu Cha Dao, což je čajovna, kterou mohu vřele doporučit.

Po vypití asi dvanácti nálevů jsme si ještě chvíli povídali a pak se všichni rozloučili. Musím říci, že to byl opravdu příjemný večer ve stylovém místě, s přátelskou atmosférou a kvalitním čajem. Jsem zase o něco chytřejší a byl čas si v klidu popovídat s kamarádem. Myslím, že takhle by čajové „dýchánky“ měly vypadat. Doufám, že se mi brzy poštěstí zase do Taiji Akademie zavítat – na příští večer prý bude připravena „nějaká specialitka“ a při těchto slovech jsem zpozoroval šibalský úsměv našeho hostitele.

Pokud byste chtěli vyrazit za čajovou kulturou do Taiji Akademie, můžete navštívit jejich stránky či přímo odkaz na související článek, kde se dozvíte termíny konání a kde sokolovnu najdete.

Příští posezení se koná 29.1. od 19:30 a já tam možná budu také.

Je poslední den v roce 2009. Lidé se veselí a těší se na uvítání roku nového. Někteří jej uvítají na záchytce, jiní v poklidu dojídají zbylé cukroví a popíjejí alkoholické pitivo. Atmosféra toť tradiční. Co ale lidé, kteří jsou nemocní, berou antibiotika či alkohol nemohou? Co potom pít? Jednoznačně lahodný čaj v pohodové atmosféře přátel nebo rodinného kruhu. A protože je poslední den v roce, rozhodl jsem se náš seriál pytlíkových čajových recenzí zakončit ve velkém stylu.

Teplota vody:100 °C
Mácháme 10 min

Charakteristika

Dnes jsem vybral speciální čaj, který se u nás ani neprodává. Sehnat několik gramů tohoto nápoje od čínských mnichů je pro Evropana téměř zázrak, nicméně mám dobré kontakty a díky mému hlavnímu zaměstnavateli řediteli Zeměkoule se mi podařilo získat lahodnou pytlíkovou formu. Riskovat válečný konflikt s domordci, kteří Váš propíchnou hůlkama a přitom budou spokojeně ujídat z misky rýže, jsem nechtěl – i pytlíkový čaj této sorty je tím nejlepším čajem u nás mezi sypanými.

V rámci utajení tohoto speciálně vyšlechtěného čaje jsem mu musel dát jiné jméno – Filipovo pokušení. Věřím, že mi prominete. Dobrá zpráva je, že mám ještě několik pytlíků v zásobě a prvním třem, kteří sem napíší, je ochotně daruji. Takový jsem laskavý!

Ale pojďme si jej představit. Jedná se o žlutý čínský práškový čaj – to už je samo o sobě nezvyklá kombinace. Ručně svinuté lístky se pro pytlíkové účely drtí na ty nejjemnější zrnka, až vznikne tak jemný prach, že jej skoro nelze spatřit. Jen při rozbřesku slunce, když pytlík nakloníte pod úhlem 36 stupňů. Mniši jej pijí kvůli soustředění potřebné k hluboké meditaci zvané Chang Thangh.

Vůně před zalitím

Jemný prášek čaje není téměř cítit. Protože se čaj balí přímo do speciálního pergamenu, můžeme cítit prastaré doby velkolepé čínské říše.

Čaj zaléváme o teplotě 100°C a louhujeme pak 15 minut nebo déle, dokud se pytlík zcela nerozpustí.

Barva

Barva čaje je jemně žlutá až průzračná.

Vůně po zalití

Vůně je lehce papírová a zvláštně podmanivá – věřím, že už samotné aroma dostává mnichy do jakéhosi transu.

Chuť

Čaj je velmi hutný se zakulacenou chutí, která zůstává ještě několik dní na jazyku. Nevím, k čemu jí přirovnat, nikdy jsem nic podobného nepil. Zkuste si vzít papírový pytlík a chvíli ho žužlat a možná, že se chutí přiblížíte.

Dochucení

Nikdy a za žádných okolností nedochucovat!

Zvláštnosti, zajímavosti

Jak jsem již řekl v průběhu recenze, čaj si dávají čínští mniši pro speciální meditační účely. Rozhodně by jej neměly pít děti ani čajoví začátečníci. Je pro odvážné a smělé milce, kteří se nebojí experimentovat a chtějí poznat nové účinky této čínské speciality.

Denní doba a k čemu jej pít

Čaj pijeme večer a vždy nejméně ve dvou, abychom mohli porovnat účinky tohoto pytlíkového nápoje. Na každého může působit jinak.

Závěrem

Myslím, že už není co dodat. Pro první tři smělé jedince, kteří sem napíší, připravím pytlík a doručím na své náklady.

Touto recenzí také končí náš seriál o pytlíkových čajích. V roce 2010 budou už jen sypané čaje a proto, pokud chcete, abych recenzoval Váš oblíbený čaj, napište klidně sem pod článek. Všechny čaje z adventního kalendáře jsem rozhodně nepopsal – některé se totiž opakovaly a nebo se jednalo o příšerné chuťové kombinace. Věřím ale, že mi tento malý vroubek odpustíte. Beztak bych na tyto čaje nenavnadil.

Rád bych Vám závěrem popřál klidný konec tohoto roku a šťastný rok 2010. Pijte dnes, co chcete a pro ty z Vás, kterým by zítra bylo špatně, doporučuji půl litr černého horkého čaje a vymačkat čtvrtku citronu. Přidat cukr dle potřeby. Čaj probere a vitamín C odbourává alkohol v krvi. I já si jej zítra možná dám.

Hezký večer a klidnou dobrou noc s šálkem čehokoliv, ale čaje zvlášť!

Související články

Divoká třešeň (pytlíková recenze)
Čajový adventní kalendář – parádní nápad, jak potěšit osoby blízké
Zobrazit všechny recenze…

Teplota vody: 100°C
Mácháme 3 – 4 min

Charakteristika

Divoká třešeň je, stejně jako včerejší nepovedená tekutina, čajem černým neznámé sorty ovoněný o třešňové aroma. Mohla by to být dobrá kombinace. Už jsem jednou pil divokou višeň, což byl japonský zelený čaj Bancha a ten patřil mezi mé oblíbené.

Vůně před zalitím

Po přivonění cítím příjemnou třešňovou – možná spíše višňovou vůni. Těžko říct. Každopádně cítím to, co bych očekával, a to je dobře.

Barva

Po vylouhování sáčku se nám tekutina zabarvila do velmi hnědé až černé barvy podobné Earl Greyi.

Vůně po zalití

Čaj po zalití překvapivě moc nevoněl. Teprve, až když jsem se přiblížil ústy, ucítil jsem jemnou vůni třešní.

Chuť

Myslím, že čaj by to byl dobrý, kdyby všechny složky chuti byly na správném místě. Bylo poznat, že piji černý čaj, bylo poznat, že je ovoněný třešní, ale možná až příliš málo. Obě chuti se vzájemně bijí, jako kdyby spolu bojovaly. Výsledkem je pak nevýrazná chuť, ani hořká, ani sladká, zůstává na patře.

Dochucení

Myslím, že čaji chybí intenzivnější ovocná chuť. A proto bych do ní snad doporučil přidat lžičku třešňového a nebo višňového sirupu. Bohužel však žádný takový nemám na skladě.

Denní doba a k čemu jej pít

Čaj se dá pít kdykoliv. Já jsem si ho dal po obědě a souhlasil jsem sám se sebou, že by se mohl hodit k dezertu, nejlépe višňovému či ovocnému koláči, protože jsem na něj dostal velkou chuť. Nakonec jsem jí přebil chipsy.

Závěrem

Divoká třešeň má dobrý nápad – kombinace čaje s tímto ovocem se může vydařit, ale za předpokladu, že se nešetří ovocem či aroma. Tady k tomu bohužel došlo. Koneckonců to u pytlíkových čajů můžeme čekat. A tak doporučuji koupit sypaný čaj, který by mohl být lepší.

Zítra se podíváme na poslední pytlíkovou recenzi, čímž uzavřeme tento seriál a zároveň rok 2009.

Související články

Karamel se smetanou (pytlíková recenze)
Čajový adventní kalendář – parádní nápad, jak potěšit osoby blízké
Zobrazit všechny recenze…

Teplota vody: 100°C
Mácháme 3 min

Charakteristika

Náš dnešní vzorek je z rodiny černých čajů s příměsí karemelu a smetany. Jakkoliv se zdá být kombinace zajímavá, musím říci, že v čaji to nechutná až tak dobře. Možná, že by samotný karamelový nápoj se smetanou byl lepší. Vezmu to tedy stručně, jasně a přehledně.

Vůně před zalitím

Pytlík je hezky cítit po karamelu, to jsem se ještě chvilku těšil. Co však přišlo pak?

Barva

Tmavě hnědá a teď pozor: kalná barva! Jakmile někdy uvidíte čaj s kalem, ruce pryč. Ne snad, že by se Vám udělalo špatně po vypití, ale obvykle to nebude ten nejlepší čaj, který se vyrobil.

Vůně po zalití

Čekal jsem, že se zintenzivní vůně karamelu, ale kdepak. Aroma bylo nevýrazné, vytracené, karamel nerozeznatelný.

Chuť

Chuť nejasná, až zvláštní. Něměl jsem pocit, že bych pil čaj, ale nějaký nepovedený patok s divnou vůní a kalem na dně.

Dochucení

Většinou doporučuji čaje nedochucovat, ale u tohoto nápoje nešetřme čímkoliv, co najdeme v ledničce. Můžeme také zvolit postupné přilévání vody tak dlouho, až se šálek čaje změní v lahodnou vodu.

Zvláštnosti, zajímavosti

Po vychlazení můžeme nápoj použít k zalití Vašich květin.

Denní doba a k čemu jej pít

V jakoukoliv denní a noční dobu po smrti a pokud ten dotyčný (á) pil (a) někdy kvalitní čaj, existuje jistá šance na zmrtvýchvstání. Chcete-li způsobit degeneraci Vašich chuťových pohárků, pak jej pijte od rána do večera.

Závěrem

Čaj mne velmi zklamal. Nečekal jsem, že to bude až tak strašné. Takovýto nápoj bych si nepořídil asi ani v sypané podobě.

Související články

Mátový čaj (pytlíková recenze)
Čajový adventní kalendář – parádní nápad, jak potěšit osoby blízké
Zobrazit všechny recenze…

Teplota vody: 100°C
Mácháme 8 – 12 min

Charakteristika

Mátový čaj je bylinkový odvar z máty peprné, kterou alkoholici znají s mojita. Má blahodárné účinky na žaludek a intenzivně voní. A to se odráží i v čaji. Dnes se na jednotlivé charakteristiky podíváme velmi podrobně, protože takový čaj nelze jen tak „přejít.“

Vůně před zalitím

Vůně je taková…jak jsou ta správná slova: aha! Mátová a peprmintová.

Barva

Hnědá se zeleným zbarvením máty na okrajích šálku.

Vůně po zalití

Mátová.

Chuť

Chutná to jako máta.

Dochucení

Určitě ne a pokud přece ano, tak čerstvé lístky máty.

Zvláštnosti, zajímavosti

Máta uklidňuje podrážděný žaludek. Kromě alkoholického mojita se dá vyrobit i výborné čajové panenské mojito.

Denní doba a k čemu jej pít

Kdykoliv, po těžkém obědě se jistě také bude hodit.

Závěrem

Ať žije máta!

Související články

Jablko se skořicí (pytlíková recenze)
Čajový adventní kalendář – parádní nápad, jak potěšit osoby blízké
Zobrazit všechny recenze…

Teplota vody: 100°C
Mácháme 6 – 8 min

Charakteristika

Pokud byste někdy přišli do čajovny a nevěděli, jaký čaj si dát, patrně sáhnete na jeden z ovocných. A pakliže opravdu nevíte, zda vybrat babiččinu zahrádku, dědečkův hrad, magický les či jiné podivné názvy, které obvykle značí myšmaš chutí, s klidem můžete vybrat jablko se skořicí. Je to ovocný čaj, který se hodí vždycky, když máte žízeň a málo drobných v kapse. Pokud bych měl z ovocných volit, pak se mi zdá právě tento zajímavou volbou a to jak u sypaných, tak u pytlíkových.

Vůně před zalitím

Po rozbalení jsem ucítil lehkou vůni skořice a hned jsem dostal chuť na štrůdl. Ha há, ještě že ho doma máme!

Barva

Nálev tohoto čaje je tmavě červený, avšak na dno dohlédneme. Chcete-li mít světlejší nálev, stačí louhovat 4–6 minut.

Vůně po zalití

Jakmile jsem lil vroucí vodu do hrnečku, okamžitě jsem ucítil pronikavou vůni zelených jablek. Trochu mi to připomínalo jablečnou vodku, ale s alkoholem čaj opravdu nemá nic společného. Mimochodem, do čaje nikdy nelijte vodku, není to dobré. Rum ano, slivovici ano, ale vodku ne.

Po zalití se jablečná vůně velmi rychle vytratila, za to se objevila skořice.

Chuť

Chuť je jablečná, čaj má říz po skořici. Na ovocný čaj překvapivě jemně zakulacená a plná chuť.

Dochucení

Skořicově jablečný čaj bych rozhodně nedochucoval. Přišel mi sám o sobě sladký dost. Přesto se může stát, že Vám to nesedne, a v takovém případě bych přidal půl lžičky cukru.

Zvláštnosti, zajímavosti

Skořice je podle české wikipedie aromatická kůra skořicovníků, stálezelených tropických stromů. Je i léčivá, vyrábí se z ní silice, tinktury, olej. Má kořenně nasládlou chuť a příjemnou vůni, které jí dává zejména obsažená sloučenina cinnamaldehyd. Působí na chuť k jídlu, celkově osvěžuje a podporuje trávení.

Jednou takhle odpoledne ležel pan Newton pod stromem. Spadlo na něj jablko, a tak vymyslel gravitaci. Jablko nastrouhal, usušil, přidal skořici a od té doby nepil nic jiného, než tento lahodný nápoj.

Denní doba a k čemu jej pít

Jablko se skořicí bych rozhodně doporučil po obědě či ke svačině. Tak například po kachničce s červeným zelím a knedlíkem je to ta pravá volba. A nebo pivo, ale o tom až někdy jindy.

Závěrem

Ať už pil pan Newton jablečný čaj nebo nikoliv, rozhodně by i on souhlasil, že je to velmi dobrý čaj, pokud zohledníme fakt, že se jedná o ovocnou sortu. Rozhodně si jej zase někdy dám.

Související články

Ceylon (pytlíková recenze)
Čajový adventní kalendář – parádní nápad, jak potěšit osoby blízké
Zobrazit všechny recenze…