Dnes mi můj japonskočeský (nebo českojaponský?) kamarád přivezl ze své návštěvy Japonska čaj a pravé japonské hůlky. Radost byla veliká. S hůlkami jsem ještě nejedl, ale čaj, tak ten už mi plave v žaludku. A jaký že je?

Velmi zajímavý. Asi bych měl začít názvem, ale věřte, nevěřte, neznám ho ani já, ani můj kamarád. Když navštívil tamní obchod, chtěl něco, co je těžko k sehnání. A je to taková vzácnost, že ani jméno nemá, alespoň o tom můžeme zatím vtipkovat. Ale my na to přijdeme. A až se tak stane, hned se to dozvíte.

Nicméně popsat si ho můžeme. Čaj by měl být složený z tradičního Sencha, obohaceného o praženou rýži (tedy kombinace podobná čaji Genmaicha, o kterém jsem nedávno psal v souvislosti se zoo). To ale není celé. V pečlivě zabaleném sáčku jsem našel i práškový Matcha, který je známý zejména díky tradičnímu japonskému čajovému obřadu Čanoju.

Konvička, hůlky, čaj, co víc si mohu přát…

Hned jakmile jsem načal pytlík, přivoněl jsem. Lehce travnaté aroma mi neprozradilo nic nového, podobně voní většina japonských čajů. Vůně byla ale o trochu jemnější a nebylo to jediné, co jsem cítil. Slabě sladká vůně tekoucí řeky Šinano doplňovala informaci pro mé čichové buňky. Praženou rýži jsem ale necítil, což mě trochu překvapilo. Celý nedočkavý jsem se tedy odhodlal vyzkoušet svou první misku japonské kvality.

Podle obrázkového návodu (japonské znaky neumím) jsem nasypal zhruba 6 gramů čaje do konvičky a uvařil vodu. Když vychladla na 80°C, přelil jsem čaj a po 30 sekundách (ano, slyšíte správně), jsem slil obsah do misky. Barvu přelitého čaje i lístků po vylouhování vidíte na obrázcích.

Vylouhovaný čaj

Nálev světle nefritově zelené barvy. Něco mi tam propadlo, ale neva.

No a je to tady. Okamžik pravdy se blíží. Teď se dozvím, zda mne kamarád chtěl otrávit a nebo mi skutečně připravil lahůdku hodnou mistra. S nervozitou jsem ochutnal, to víte, ne vždy se vám naskytne pít čaj koupený přímo v Japonsku. Chuť mě opět překvapila, nečekal jsem to. Čaj působí trochu hutně, přišlo mi, že je lehce (ale skutečně jen lehce) slaný, ale je jen možné, že to bylo dáno rýží. Po jazyku se příjemně otáčí – nevím, zda je to typicky odborníky zmiňovaná „zakulacená“ chuť. Každopádně jsem jej brzy s chutí vypil a dám si jej zítra znovu. Chtěl jsem ještě dnes, ale byl to tak silný zážitek, že jej už jen nechám pomalu rozplynout, jako když ležíte po orgasmu v posteli a užíváte pozvolný klid, který se rozlévá po těle. A nebo když doběhnete do cíle a padnete k zemi a slyšíte, jak se srdce postupně uklidňuje.

A takhle vypadá nasypaný, připravený k akci!

Přemýšlím, zda ve mně nechal čaj nějaké zvláštní účinky. Inu, abych se přiznal, nevím. Budete to muset posoudit vy na tomto článku, protože v tuto chvíli nejsem objektivní. Ale dost možná, že se zítra proberu a až si to po sobě přečtu, řeknu si: Bóóóže, co jsi to zase napsal!

Dobrou noc s šálkem čaje…

Popularity: 4%

Sdílet